34 C 88/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 16 240 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 30. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, a poskytla mu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny v kapitalizované výši 4 000 Kč vrátit do 4. 3. 2023, což nesplnil. Dále byla pro případ prodlení sjednána pokuta ve výši 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je v tomto případě 2 240 Kč (prodlení od 5. 3. 2023 do 15. 10. 2023). K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Účastníci se bez omluvy k jednání nedostavili, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku včetně kapitalizovaného úroku ve výši 4 000 Kč do 4. 3. 2023. Smlouva nebyla žalovaným podepsána.Ze sdělení , Anonymizováno, a.s. ze dne 16. 4. 2024 bylo zjištěno, že dne 30. 10. 2022 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne , právnická osoba, . 2023 soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 30. 10. 2022 odeslána na účet žalovaného č. , č. účtu, částka ve výši 10 000 Kč.Ze Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2023 bylo zjištěno, že dne 1. 3. 2023 došlo v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný informován.Z vyúčtování mzdy za měsíc červen 2022 až srpen 2022 a z výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, . a jeho průběrný měsíční výdělek činil částku cca 33 000 čistého.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 30. 10. 2022 k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není účastníky (žalovaným) řádně podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno sdělením společnosti , Anonymizováno, ., ze kterého vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 30. 10. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 10 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 10 000 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nad rámec soud uvádí, že soud dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně řádně a dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když si nechala od žalovaného doložit pouze jeho příjmy, a nikoliv jeho výdaje.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 937,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 5 340 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč, to vše v rozsahu 23,2 % (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 61,6 %, neúspěšná v rozsahu 38,4 %).