ECLI: ECLI:CZ:OSCL:2024:35.C.8.2024.1 Datum: 2024-02-26 Předmět: o zaplacení 13 100 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 9 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/null Sb.", "§ 2993 z. č. null/null Sb.", "§ ["smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: o zaplacení 13 100 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 9 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/nul)
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 3 100 Kč. Zápůjčka s poplatkem byly splatné dne 22. 6. 2022, žalovaný dosud uhradil částku 4 080 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy o zápůjčce i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, kódem PIN. Žalobkyně zaslala smlouvu o zápůjčce žalovanému na jím uvedený e-mail.2. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání soudu omluvila. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastnic a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, s dodatkem („smlouvou o dočerpání“) zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout na bankovní účet částku 8 000 Kč za poplatek ve výši 2 600 Kč se splatností do 22. 6. 2022, resp. dalších 2 000 Kč za poplatek ve výši 500 Kč dle dodatku ke smlouvě; v případě splacení v tomto termínu měla činit výše poplatku 0 Kč. V článku 1.7. je uvedeno, že v případě splacení do 30 dnů činí RPSN 22 711 % a celková splatná částka s přihlédnutím k dodatku činí 13 100 Kč, přednost má ale aplikace nulového poplatku. V článku 2.3. byly upraveny poplatky spojené s vymáháním zápůjčky. V části podpisy je u jména žalovaného uveden PIN kód. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána částka 8 000 Kč a dne 7. 6. 2022 částka 2 000 Kč. Z upomínky ze dne 29. 6. 2022, 6. 7. 2022, 13. 7. 2022, 22. 7. 2022 a 6. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě rostoucí dlužné částky, z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 15 707 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou a jejím dodatkem poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s poplatkem 3 100 Kč do 22. 6. 2022 tuto částku vrátit. Žalovaný svou povinnost řádně neplnil a uhradil pouze částku 4 080 Kč, dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek.9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (, Anonymizováno, , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.10. V projednávané věci žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy ani výdaje a pohledávky žalovaného, při absenci těchto podkladů pak nemohla být schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované příslušenství (poplatky) a smluvní pokuty.11. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvo
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.