36 C 176/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 16. 2. 2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 23 970 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že (žalobce) uzavřel se žalovanou dne 25. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr až do výše 20 000 Kč, a to převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr měl být spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně splacen v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobce úvěr ke dni 30. 3. 2023 zesplatnil, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 3. 2023. Před poskytnutím úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a lustrací v dostupných databázích. Předmětem žalobního požadavku je pohledávka v celkové výši 23 970 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc), smluvní pokuty v kapitalizované výši 2 970 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 31. 3. 2023 do 15. 10. 2023) a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.2. Stanovisko žalované k žalobě nebylo zjištěno. Ve věci bylo rozhodnuto při jednání provedeném za neúčasti obou stran sporu, v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř., když žalobce, resp. jeho právní zástupce se z neúčasti u jednání omluvil a navrhl věc projednat ve své nepřítomnosti, žalovaná se z neúčasti u jednání neomluvila, nepožádala o odročení jednání, vyjádření k žalobě v žádné formě nepodala.3. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen “zákon”)(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.4. Podle § 87 odst. 1 zákona:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje úpravu soukromoprávní sankce pro případ, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr i tehdy, pokud existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tyto pochybnosti přitom musejí mít dostatečnou závažnost a aktuálnost. Sankce je uplatňována pouze tehdy, kdy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, ačkoli věděl o důvodných pochybnostech o úvěruschopnosti spotřebitele, případně tyto pochybnosti nezjistil, ačkoli tak měl učinit. Důvodem pro uplatnění soukromoprávní sankce by nemělo být pouhé formální porušení povinnosti věřitele, které na výsledek posouzení úvěruschopnosti nemělo reálný dopad (poskytovatel si nezjistil či neověřil určitou skutečnost, ale kdyby tak učinil, výsledek by byl v zásadě stejný). Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností.6. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, .7. Listinnými doklady předloženými k důkazu žalobcem, a to dokumenty Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou ze dne 25. 11. 2022, Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 3. 2023, Potvrzením o platbě ze dne 25. 11. 2022, doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované (výpisy z bankovního účtu žalované za období 1. 8. 2022 – 31. 10. 2022), fotokopií občanského průkazu žalované, předžalobní korespondencí mezi účastníky, má soud za osvědčené, že účastníci vedli jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením Smlouvy byl žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen způsobem stanoveným v § 86 zákona posoudit úvěruschopnost žalované.8. Z výpisů z bankovního účtu žalované u , právnická osoba, ., které měl žalobce k dispozici před sjednáním Smlouvy, plyne, že žalovaná konkrétně v období srpen – říjen 2022 měla příjem ze sociálních dávek cca 21 000 Kč (Úřad práce v Liberci), splácela a čerpala jiné drobné úvěry (desítky převodů měsíčně od cca 100 Kč do cca 13 000 Kč měsíčně), neměla příjem z pracovního poměru, její obrat za doložené tři měsíce byl vyrovnaný (výdej rovnal se příjem), ovšem prostředky ze sociálních dávek zjevně nedostačovaly jejímu vyrovnanému běžnému hospodaření –z údajů o platebních transakcích plyne, že žalovaná vyrovnání svých výdajů dosahuje pouze čerpáním řady úvěrů, kombinací čerpání a splácení, přičemž na splácení dalšího případného závazku jí zjevně nezbývaly volné prostředky. Tyto okolnosti, jež byly žalobci známy v době sjednávání předmětné Smlouvy (listopad 2022) z jím předložených dokladů, nasvědčují tomu, že zde byla zřejmá pochybnost o schopnosti žalované splácet dluh ze Smlouvy vůči žalobci, bude-li uzavřena a podle ní plněno.9. Soud má za to, že v posuzovaném případě žalobce, pokud poskytl žalované úvěrovou částku podle ujednání mezi nimi dokladovaném výše uvedenou dokumentací (viz odst. 7. odůvodnění), postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, smluvní ujednání je neplatné a žalovaná je povinna vrátit mu poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. důkazů, když žalovaná byla v řízení zcela pasivní a z její strany nebylo podáno vyjádření k tvrzením a důkazům žalobce, ani její vlastní tvrzení okolností případu či důkazní návrhy, resp. důkazy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované vrátit žalobci jistinu poskytnutou jí žalobcem ve výši 15 000 Kč, a to ve splátkách počínaje od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy režim s výše splátek vychází z posledních známých údajů o jejím příjmu se sociálních dávek (cca 21 000 Kč měsíčně), s přihlédnutím k dalším závazkům (viz údaje o drobném splácení jiných závazků, jak plyne z bankovních výpisů).5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy procesně úspěšnější byl žalobce (úspěšný v rozsahu cca 70%, neúspěšný ve 30%, tedy celkově úspěšný v rozsahu 40%), jemuž vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši 959 Kč a zastoupením advokátem ve výši 1 452 Kč (stanoveno podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů - § 1, § 2, § 7, 11 odst. 1 písm. a), d), 13, 14a, 14b - 3 x 300 Kč – odměna za tři úkony právní pomoci – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, 3 x 100 Kč paušální náhrada věcných výdajů spojených s uvedenými úkony právní pomoci, 252 Kč – 21% DPH z odměny a náhrad), celkem 2 411 Kč, z nichž 40% činí 964,40 Kč. Lhůta ke splnění této povinnosti byla žalované stanovena s přihlédnutím k jejím příjmovým poměrům a jiným závazkům podle § 160 odst. 1 o. s. ř. podstatně delší, než obligatorní tři dny od právní moci rozhodnutí.