38 C 221/2023-45 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 2. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 175 000 Kč. Žalovaný byl klientem právní předchůdkyně žalobkyně, banky, u níž měl zřízen běžný účet. Žalovaný dluží neuhrazenou jistinu 172 093,76 Kč, smluvní úrok 44 450,06 Kč a poplatek 250 Kč.2. Opatrovník žalovaného k žalobě uvedl, že je možné, že pohledávka byla promlčena.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne 1. 6. 2017 (č.l. 16 – 17) zjistil soud, že žalovaný jako klient právní předchůdkyně žalobkyně, banky, s běžným účtem u této banky požádal a poskytnutí úvěru ve výši 175 000 Kč splatného v 84 měsíčních splátkách po 3 156,50 Kč s úrokovou sazbou ve výši 7,9% ročně a RPSN ve výši 13,7%. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , číslo, ze dne 2. 6. 2017 (č.l. 18-20) bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 175 000 Kč s totožnými parametry jako v žádosti o úvěr. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 21-23) soud zjistil, že RPSN činí 13,48%. Z prohlášení o daňovém rezidentství ze dne 2. 6. 2017 (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že je poplatníkem daně z příjmu fyzických osob v České republice, adresa jeho trvalého bydliště je , adresa, a korespondenční adresa , adresa, . Z historie úvěru č. , číslo, (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalovaný dne 17. 7. 2017 uhradil splátku úroku ve výši 1 590,82 a splátku jistiny ve výši 1 566,80 Kč, další splátky ve výši čtyřikrát 437,50 Kč byly v srpnu, září, říjnu a listopadu použity na splátky úroků, pojistného a jistiny, stejnou částku uhradil znovu v listopadu a prosinci. Dne 3. 11. 2017 uhradil navíc splátku úroku ve výši 714,08 Kč, úhradu jistiny ve výši 1 399,44 Kč a úroky z prodlení ve výši 53,76 Kč. Z výzvy ze dne 26 6 2023 bylo zjištěno že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2020 a seznamu pohledávek (ř.l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným. Z výpisu běžného účtu žalovaného u právní předchůdkyni žalobkyně za březen roku 2017 (č.l. 33-34) zjistil soud, že počáteční zůstatek činil 138 543,69 Kč a konečný zůstatek 6 784,45 Kč. Příjmy na tomto účtu činila příchozí platba ze dne 8. 3. 2017 od společnosti , právnická osoba, . ve výši 18 937 Kč a dne 9. 3. 2017 příchozí platba ve výši 3 000 Kč od , jméno FO, . Z výpisu běžného účtu žalovaného u právní předchůdkyni žalobkyně za duben roku 2017 (č.l. 34) zjistil soud, že počáteční zůstatek činil 6 784,45 Kč a konečný zůstatek 70,55 Kč. Příjmy na tomto účtu činila příchozí platba ze dne 7. 4. 2017 od společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 089 Kč. Z výpisu běžného účtu žalovaného u právní předchůdkyni žalobkyně za květen roku 2017 (č.l. 36 - 37) zjistil soud, že počáteční zůstatek činil 70,55 Kč a konečný zůstatek 14,48 Kč. Příjmy na tomto účtu činila příchozí platba ze dne 9. 5. 2017 od společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 243 Kč a vklad hotovosti žalovaným ve výši 20 000 Kč. Z uvedených 3 výpisů zjistil soud, že pravidelnou platbu tvoří každý měsíc částka 4 976 Kč hrazená na účet , Anonymizováno, Z výpisu databáze právní předchůdkyně žalobkyně (č.l. 38 – 40) zjistil soud, že zjišťovala závazky žalovaného v době poskytnutí úvěru. Žalovaný měl jediný úvěr ve výši 350 000 Kč, který splácel splátkami ve výši 4 976 Kč měsíčně.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 175 000 Kč, kterou žalovanému poskytla bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky z úvěru v 84 měsíčních splátkách po 3 156,50 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 7,9% ročně, RPSN činila 13,7%. Příjmy žalovaného byly ve výši okolo 200 00 Kč měsíčně od společnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel jiný úvěr ve výši 350 000 Kč splátkami ve výši 4 976 Kč měsíčně. Žalovaný byl klientem banky, měl u ní zřízen běžný účet.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 29. 5. 2022, o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Shora citovaná ustanovení ve znění účinném do 28. 5. 2022, tedy ve znění v době uzavření projednávané smlouvy o úvěru byla založena na odlišných principech, podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato právní úprava resp. její aplikace českými soudy však byla rozporná ochranou spotřebitele dle unijního práva, jak rozhodl soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – , Anonymizováno, -, právnická osoba, . v. , Anonymizováno, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, . Podle Soudního dvora EU harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanove