38 C 4/2024-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 12. 3. 2021 částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč uhradit do 9. 3. 2022, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 3. 2021 (č.l. 14-17), že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Smlouva není žalovaným jako dlužníkem podepsána, u jména žalovaného je pouze SMS kód, proces podepisování prostřednictvím elektronického podpisu žalobkyně nijak neprokázala. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 15 845,36 Kč, splatnost úvěru nastala ke dni 9. 3. 2022, měsíční splátky byly předepsány ve výši 3 537 Kč, v celkovém počtu 12, celková částka k úhradě činila 42 438,65 Kč. Z potvrzení o platbě (č.l. 18) bylo zjištěno, že dne 15. 3. 2021 bylo na účet č. [bankovní účet] uhrazeno 25 000 Kč. Dne 15. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu postoupila pohledávku na žalobkyni, k němuž došlo na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 (č.l. 20). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 6. 2023 spolu s vyčíslením aktuální dlužné částky ve výši 38 280,48 Kč. 4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovaným měla být dne 12. 3. 2021, uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetu, žalobkyně však přiložila pouze výtisk nepodepsaný žalovaným. Částka 25 000 Kč byla odeslána na bankovní účet č. [bankovní účet]. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 15. 6. 2023 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru ani její dodatek o povinnosti žalovaného k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, prokázala ale, že samotnou jistinu odeslala její právní předchůdkyně na účet žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se čerpáním prostředků ve výši 25 000 Kč, které žalobkyni dosud neuhradil, bezdůvodně obohatil a toto obohacení je ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobě co do částky 25 000 Kč vyhověl a ve zbytku ji zamítl. 7. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 61 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 22 %, tj. částka 838,60 Kč Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 634 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 500 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč) a částky ve výši 378 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.