48 C 202/2024-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 342 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č., hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 1. 2024 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. 9 381 Kč, včetně částky 2 Kč za prodloužení úvěru.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, žalovaný měl splatit celkovou částku 27 520 Kč, ovšem splatil pouze částku 9 381 Kč, včetně částky 2 Kč za prodloužení úvěru, která byla započtena částečně na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Protože žalovaný dluh nesplatil, vznikla mu povinnost v souladu s úvěrovou smlouvou zaplatit i účelně vynaložené náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč s smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč.4. Podle ustanovení § 2396 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pokud jde o smluvní pokutu, ta je odůvodněna ustanovením § 2048 odst. 1 o. z., podle kterého Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části má věřitel právo na zaplacení úroků z prodlení stanovených podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2396 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku a poplatků za sjednané služby. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení úvěrových podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění, a to dlužnou jistinu 17 496 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, nesplacených úroků ve výši 3 920 Kč včetně sjednané smluvní pokuty 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 426 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 974 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 342 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.