48 C 337/2024-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 423,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, s žalovaným distančním způsobem na , Anonymizováno, , na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se měla zavázat vrátit finanční prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím. Žalovaná však k datu splatnosti neměla poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými „volitelnými službami“ žalobkyni vrátit a žalobkyni nadále dluží na jistině 10 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 2 900 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, a dále se žalobkyně po žalované domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 10. 1. 2024 do 9. 4. 2024. Žalovaná se k podanému návrhu na vydání elektronickému platebnímu rozkazu (dále jen „žaloba“) nevyjádřila.Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila. U obou účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Na základě provedeného dokazování (smlouva, VOP, sazebník, elektronické dokumenty přiložené k žalobě) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč žalované. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované, a není bez dalšího jednoznačným důkazem o tom, že žalovaná příp. řádně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění, která byla soudu doložena k důkazu. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky poskytnuté částky 10 000 Kč, včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč žalované a nevydání takto poskytnutých peněžních prostředků na základě výzvy žalobkyně v plné výši, žalobkyni tudíž náleží i úrok z prodlení od 10. 1. 2024 (§ 1970 o.z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, stejně tak nebyla prokázána existence dohody o smluvní pokutě.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 870,62 Kč, přičemž tato částka představuje 38,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,33 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 423,24 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.