11 C 80/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 28.3.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 11 912 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 1.6.2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně tzv. úhrady za služby, zahrnující úrok ve výši 1 365 Kč (úroková sazby ve výši 20,92 % ročně), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč a též službu životního pojištění ve výši 387 Kč v dohodnutých 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Žalovaný pak uhradil toliko celkem částku 12 340 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.8.2025, č.j. 11 C 80/2025-10, bylo řízení co do částky 4 000 Kč zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, doručené soudu dne 30.7.2025, s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni platbu v celkové výši 4 000 Kč. Žalobkyně tedy nadále požaduje přiznání částky 9 511,59 Kč, která představuje dlužnou jistinu, částky 4 630,84 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 22.7.2025, částky 14 523,56 Kč představující kapitalizovaný úrok do 22.7.2025, dále úroku ve výši 20,92 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) jednal v jeho nepřítomnosti.3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených - zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.5.2017 a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , byla dne 31.5.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatku ve výši 3 000 Kč za poskytnutí úvěru, ve výši 4 500 Kč za hotovostní inkaso splátek, částky 1 365 Kč představující úrok a doplňkového pojištění ve výši 387 Kč, celkem tedy částku 24 525 Kč v dohodnutých 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku celkem 12 340 Kč, po podání žaloby pak další 4 000 Kč, celkem tedy částku 16 340 Kč.13. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019.14. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listiny tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byl žalovaný v rozhodnou dobu zaměstnán na hlavní pracovní úvazek u , právnická osoba, jako manipulant s příjmem ve výši 14 773 Kč, jako další příjem žalovaný uvedl částku 4 750 Kč z brigád bez bližší specifikace, celkem tedy 19 523 Kč. Žalovaný žil v nájmu. V rámci výdajů byla uvedena částka 7 000 Kč na bydlení, 4 500 Kč ostatní výdaje, 1 200 Kč splátky úvěrů, 500 Kč další výdaje, tj. celkem částka 13 200 Kč. Žalovaný stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány dle platných dokumentů. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní ani po poučení soudem nebyly.15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila.16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Soud