34 C 133/2025-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému ke dni 1. 3. 2025 s odůvodněním, že žalovaný dosáhl dnem , datum, plnoletosti a není studentem žádné školy. Není dán důvod dále platit výživné.2. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 18. 6. 2025 č.j. , spisová značka, vyzván k vyjádření k žalobě ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení s žalobou mu bylo doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 10. 7. 2025 vhozením do domovní schránky. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno na den 16. 9. 2025 jednání, ke kterému byl žalovaný řádně a včas předvolán. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný v řízení nic netvrdil ani neprokazoval.4. Z rozsudku Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost platit výživné na žalovaného ve výši 2 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2017. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalovaný tehdy navštěvoval 4. třídu základní školy a jeho potřeby odpovídaly běžným potřebám. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalovaný nedokončil základní školu, měl několik brigád, je aktuálně nezaměstnaný a hlášený na úřadu práce.5. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl plnoletosti, nestuduje žádnou školu a je hlášen na úřadu práce. Žalovaný se již nepřipravuje soustavně na budoucí povolání, je zjevné, že s ohledem na svůj věk a evidenci na úřadu práce, je již schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalobce tedy ve smyslu § 911 o. z. zanikla dnem 1. 3. 2025. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšný žalobce by měl vůči plně procesně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).