34 C 190/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 597 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, a žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč vrátit do 23. 12. 2023, což nesplnil. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Pohledávka za žalovanou byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 na společnost , právnická osoba, . a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno dopisem ze dne 22. 1. 2025.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 23. 11. 2023 soud zjistil, že věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, na základě které se žalované zavázal poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 360,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč do 23. 12. 2023. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (podepsána pouze elektronickým kódem). Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a dne 23. 11. 2023 byla na tento účet připsána částka 8 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 23. 11. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, zaslána na účet , č. účtu, (tj. na účet žalované) částka ve výši 8 000 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že věřitel postoupil na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 22. 1. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil6. Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovanou došlo dne 23. 11. 2023 k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není účastníky řádně podepsána, a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalované skutečně věřitel finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedení transakce a sdělením , právnická osoba, . Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalované (půjčeno 8 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 8 000 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, to vše v rozsahu 38 % (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 69 %, neúspěšná v rozsahu 31 %). Soud přiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu nákladů řízení dle § 14b a.t., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, uzavřených smlouvách a výši dlužného plnění.