34 C 243/2025-7 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému ke dni 1. 9. 2025 bez bližšího odůvodnění.2. Ve věci bylo nařízeno na den 4. 11. 2025 jednání, ke kterému byli účastníci řádně a včas předvoláni. Žalovaný se k jednání dostavil, žalobce se k jednání nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný při jednání soudu uvedl, že s žalobou souhlasí. Od 1. 9. 2025 je schopen sám se živit, aktuálně si hledá práci.3. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost platit výživné na žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2023. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný je schopen sám se živit, aktuálně si hledá práci a do 31. 8. 2025 mu otec posílal peníze.4. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo zjištěno, že žalobce měl povinnost od 1. 4. 2023 platit žalovanému výživné ve výši 4 000 Kč, dále že žalovaný od 1. 9. 2025 je schopen sám se živit a aktuálně si hledá zaměstnání. Vyživovací povinnost žalobce tedy ve smyslu § 911 o. z. zanikla dnem 1. 9. 2025, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšný žalobce by měl vůči plně procesně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).