34 C 35/2026-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 72 853 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela s žalovaným dne 18. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , Anonymizováno, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, půjčenou částku a dále částku ve výši 36 802 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 32 440 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč), a to v 18 měsíčních splátkách po 4 267 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 2 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla , Anonymizováno, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném žádá zaplacení částky ve výši 72 853 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 37 800 Kč a poplatku ve výši 35 053 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 660,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 250,26 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet.2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem Slovenska. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo , hodnota, odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval ke dni zahájení řízení na území České republiky, na adrese , adresa, , , adresa, , došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že , Anonymizováno, uzavřel dne 18. 8. 2022 s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 36 802 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 32 440 Kč a odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Částka ve výši 40 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti po podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 73 940 Kč (40 000 Kč + 33 940 Kč) v 18měsíčních splátkách po 4 267 Kč. RPSN činila u této zápůjčky 136,97 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný , Anonymizováno, uhradil pouze 2 200 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne 18. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči a má dvě vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že pracuje jako dělník na hlavní pracovní poměr, jeho čistý měsíční příjem činí 37 260 Kč, další příjem domácnosti činí 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 4 000 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu na dobu určitou do 31. 3. 2023 a výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2022.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupil dne 27. 1. 2025 na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným s účinností k témuž dni a o tomto postoupení byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou