35 C 206/2025-19 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 65 978,96 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 057 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 15. 10. 2023. Úrok z úvěru činil 16,02 % ročně, při stanovené výši RPSN 17,27 %. Žalovaný ovšem nehradil splátky řádně a včas (konkrétně již 4. splátku úvěru splatnou dne 15. 1. 2024), čímž porušil smluvní povinnosti, na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu nereagoval. Žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a úvěr ke dni 31. 5. 2024 zesplatnila. Žalobkyně touto žalobou požaduje dlužnou jistinu ve výši 47 112,39 Kč, částku 5 285 Kč za neuhrazené splátky, částku 355 Kč za upomínku, částku 200 Kč za náklady za oznámení o okamžité splatnosti, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 198,93 Kč, smluvní pokutu z neuhrazené splátky ve výši 212 Kč a smluvní pokutu z celkové dlužné částky 12 814,57 Kč.Žalovaný se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, neomluvil se. K žalobnímu návrhu se nijak nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 25. 9. 2025. Soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř a podle listinných dokumentů ve spisu dle § 120 odst. 2 o.s.ř.Soud provedl následující důkazy:Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet 84 měsíčními splátkami ve výši 1 057 Kč, přičemž splatnost první splátky je 15. 10. 2023, poslední splátka měla být uhrazena 15. 9. 2030.Z obchodních podmínek žalobkyně platných ke dni 1. 2 .2022 mimo jiné vyplývá, že k uzavření smlouvy o úvěru dochází akceptací žádosti klienta. Klient má povinnost řádně splácet vyčerpanou částku.Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 25. 9. 2023 na jeho účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, připsána částka 50 000 Kč.Z přehledu plateb za období od 15. 10. 2023 do zesplatnění úvěru, tj. do 16. 5. 2024, bylo zjištěno, že po celou dobu platnosti úvěru žalovaný uhradil pouze 3 splátky po 1 057 Kč (celkem 3 171 Kč) a to ve dnech 6. 10. 2023, 16. 11. 2023, 15. 12. 2023, dále byla hrazena dne 21. 2. 2024 na úrok z prodlení částka 6 Kč, na smluvní pokutu částka 106 Kč, za oznámení o okamžité splatnosti částku 95 Kč.Z přípisu ze dne 31. 5. 2024 vyplývá, že žalobkyně zesplatnila pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy, pro porušování povinností na straně žalovaného, a to ke dni 16. 5. 2024. Současně vyčíslil dlužnou částku na 52 288,39 Kč.Ze sazebníku poplatků žalobkyně vyplývají jednotlivé poplatky spojené s poskytnutým úvěrem, a to běžné i sankční.Z upomínek soud zjišťuje, že žalobkyně žalovaného opakovaně upozorňoval na jeho neplnění závazků a povinností.Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne , datum, úvěrová smlouva.Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žaloba v tomto směru neobsahovala žádná skutková tvrzení. K výzvě soudu žalobkyně dne 16. 9. 2025 předložil obsáhlé podání, které obsahovalo podrobný právní rozbor k zákonné povinnosti posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazy na judikaturu českých i mezinárodních soudů. Podání ovšem opětovně neobsahovalo vůbec žádná skutková tvrzení ani důkazy o tom, jaké informace poskytl klient ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům, tedy zejména jaké byly jeho příjmy a výdaje. Nebylo ani tvrzeno, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotil poměry žalovaného. Žalobkyně byla při jednání soudu dne , datum, opakovaně vyzvána, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečného zkoumání majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně uvedla že žádné podklady k tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, jakož i výpisy z registrů uváděné v doplnění žaloby k dispozici nemá.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako n