37 C 203/2025-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 11. 3. 2025 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 31 218 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 8. 4. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, se splatností dne 18. 7. 2024. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, včetně dohodnutého poplatku, a to nejpozději do 18. 7. 2024. Z čerpaného úvěru, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k převedení pohledávky na žalobce.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaným dne 8. 4. 2024 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, včetně tvrzených dodatků. Předložená smlouva o úvěru, ani dodatky, nejsou podepsány a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedených platbách, z kterých vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovaného ve dnech 8. 4. 2024 až 5. 5. 2024 celkem částku 25 000 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 25 000 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného byl stanoven ke dni marného uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce ze dne 18. 12. 2024, tj. ke dni 23. 12. 2024.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 80% (částka 25 000 Kč) a žalovaný z 20% (částka 6 218 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 60% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 4 153 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21%, tj. částka 504 Kč a soudní poplatek ve výši 1 249 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 2 491,80 Kč.