37 C 79/2025-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 10.2.2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 16 745 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29.10.2024 uzavřel s žalovanou Rámcovou smlouvu o úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku 1% denně, nejpozději dne 28.11.2024, a to splátkou ve výši 19 500 Kč. Na svou pohledávku žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 16 745 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, náklady spojené se zasíláním upomínek ve výši 1 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 645 Kč. Dále požaduje dlužný úrok ve výši 4 500 Kč a běžný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. Namítla neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu porušení podmínek zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru a dále z důvodu nepřiměřenosti smluvní odměny za poskytnutí úvěru, kdy výše RPSN převyšuje několikanásobně obvyklou výši.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 29.10.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet, a to dne 29.10.2025, jak vyplývá z potvrzení banky. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 1% denně, a to jedinou splátkou ve výši 19 500 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Na poskytnutý úvěr žalovaná neuhradila ničeho. Tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, upomínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, netvrdil žalobce v žalobě ničeho. Po odporu žalované žalobce dotvrdil, že posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru provedl řádně. Před poskytnutím úvěru si opatřil výpisy z bankovních účtů žalované za tři měsíce předcházející podání žádosti o poskytnutí úvěru, a to konkrétně za období od 1.8.2024 do 29.10.2024. Z uvedených výpisů z účtů si žalobce potvrdil tvrzení žalované, že čistý měsíční příjem žalované činí 30 000 Kč. Za výši osobních výdajů žalované považoval částku 12 000 Kč. Ke způsobu ověření měsíčních výdajů uvedl, že při ověření výdajů vychází ze statistických ukazatelů, kdy průměrné měsíční výdaje osoby dosahují 30 % jejích čistých měsíčních příjmů. Žalobce tento statistický údaj nadhodnocuje a za výdaje žadatele o úvěr, který je zaměstnance, tak jako žalovaná, považuje částku odpovídající 40 % čistého měsíčního příjmu žadatele o úvěr. Žalobce je přesvědčen, že tento způsob ověření výdajů spotřebitele je zcela adekvátní tipu úvěru – mikro úvěru a zcela naplňuje požadavky ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále doplnil, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru učinil náhled na zprávu z úvěrového registru. Upozornil díle na to, že pro kladné posouzení úvěruschopnosti žalované pro žalobce mělo také zásadní význam, že žalovaná byla stálým klientem žalobce, kdy úvěr, který předmětem soudního řízení byl v pořadí osmým úvěrem. Veškeré předchozí úvěry žalovaná vždy řádně dokonce mnohdy před termínem splatnosti žalobci uhradila. Upozornil na judikaturu Nejvyššího soudu ČR konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, . Uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalované, o tom, že výše RPSN je nepřiměřená, odporující dobrým mravů a odkázal se na rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .12. Ke svým tvrzením žalobce doložil výpisy z bankovních účtů žalobkyně za měsíce 8-10/2024 a dále přehled předchozích úvěrů čerpaných žalovanou, včetně informace o jejich splacení. K tomu soud konstatuje, že po seznámení s předloženými listinami není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje stálý měsíční příjem žalované a konkrétní měsíční výdaje. Z žalobcem předložených listin (č.l.17-31), které přiložil ke svému vyjádření ze dne 14.5.2025 vyplývá, že v srpnu a září 2024 byly na účet žalované připsány platby od , právnická osoba, ., které lze patrně považovat za měsíční mzdu. V říjnu 2024 však již žádná mzda nepřišla. Následně z obsahu závěrečného návrhu vyplývá, že v období 8-10/2024 žalovaná měla mít další příjem ze sociálních dávek. Takové tvrzení je však v rozporu s § 119a o.s.ř., kdy bylo učiněno až po poučení soudu a nelze k němu, dle názoru soudu, již přihlédnout. I v případě, že by soud vycházel z toho, že žalobce doložil, že řádně prověřoval příjmy žalované před poskytnutím úvěru, objektivně toto nelze vztáhnout na výdaje žalované. Z výpisů z bankovních účtů nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, z kterých by bylo možné učinit závěry o výdajích žalované, a to například výdajích na bydlení, apod. Nelze rovněž přihlédnout k tomu, že z výpisů z bankovního účtu žalované vyplývá, že žalovaná v předmětném období čerpá a splácí poměrně velké množství dalších úvěrů a půjček.13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení