48 C 320/2025-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za neoprávněný odběr plynu v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: , adresa, .2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Žádostí obchodníka s plynem, společností , právnická osoba, . ze dne 26. 9. 2024 je prokázáno, že obchodník požádal o ukončení distribuce plynu do odběrného místa č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, s požadovaným datem ukončení 9. 10. 2024. Smlouva o zajištění služby distribuční soustavy pro toto odběrné místo zanikla ke dni 9. 10. 2024. Žalovaný však odebíral plyn i po tomto dni až do 17. 11. 2024 a za toto období, kdy počáteční stav plynoměru stanovený automatickým přepočtem pro nepřístupnost činil 1 858 m3 a konečný stav ke dni 19. 11. 2024 2 279 m3. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu činilo 421 m3, tedy 14 727,99 Kč.5. Žalobkyně žalované vyfakturovala tuto částku žalované. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 14 727,99 Kč za neoprávněný odběr plynu, a to se splatností do 3. 4. 2025. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila.6. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle ustanovení § 74 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb. při neoprávněném odběru plynu je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu. Škoda vznikla podle § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 458/2000 Sb. žalobkyni, která postupovala podle § 74 odst. 7 citovaného zákona.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalovaná neoprávněně odebírala plyn z distribuční soustavy žalobkyně. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu neoprávněně odebraného plynu. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 604,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 727,99 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč.