48 C 364/2025-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 800 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , , Anonymizováno, .) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 21 800 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.Účastníci řízení se k nařízenému jednání nedostavili, zástupce žalobkyně se omluvil, žalovaný nikoli. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 21 800 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto postoupení informován dopisem. Žalobkyně požaduje pouze zaplacení nesplacené jistiny ve výši 21 800 Kč a úroku z prodlení od 1. 7. 2025, když dopisem vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 30. 6. 2025. Žalovaný neuhradil na splátkách ničeho.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.S ohledem na to, že sama žalobkyně považuje uzavřenou smlouvu za právní důvod, který odpadl, domáhá se pouze vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s ustanovením § 3002 o. z.Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení.Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro dobrovolné zaplacení shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 687 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 872 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 800 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.