51 C 281/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 100 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, s žalovaným jako úvěrovaným dne , datum, , tvrdila poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit do 2. 2. 2025, což neměl doposud učinit. Žalovaný se měl zavázat uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky sankci ve výši 500 Kč, žalovaný měl být v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce má činit 2 500 Kč. Žalobkyni měl taktéž vzniknout nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, a to ve výši 26 600 Kč. Úvěr měl být žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronickéh platebního rozkazu) nijak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 16. 10. 2025. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování (dokument označený jako „payments info“, dokument označený jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, – , Anonymizováno, , potvrzení o provedené platbě, výzva k úhradě ze dne 24. 5. 2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne) bylo možné žalobě vyhovět pouze v rozsahu poskytnuté částky 38 000 Kč spolu s úrokem z prodlení požadovaného od 1. 6. 2025 do zaplacení. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to s ohledem na zvolený způsob uzavření smlouvy o úvěru, která by podléhala úpravě podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zvolený způsob elektronického uzavření tvrzené smlouvy nijak dostatečně negarantuje dostatečné ověření a autentizaci osoby žalovaného, nepostačuje doložení uzavření smlouvy o úvěru předložením dokumentu, který je podepsán prostřednictvím SMS verifikačního kódu, a to s i přihlédnutím k možné změnitelnosti takto podepsaného elektronického dokumentu. Připojený SMS kód dále také nijak nedokládá, že od daného okamžiku nemohlo dojít ke změně smlouvy o úvěru (časové razítko), ostatně lze velmi snadno vytvořit v textovém editoru text smlouvy o úvěru, kde lze uvést zcela jiné podmínky pro vrácení, jiné sankce a za tento text připojit text podpisu SMS kódu s libovolným číselným kódem. Soud si je vědom toho, že v případě smlouvy o úvěru uzavřené mezi podnikateli není povinná písemná forma, nicméně je povinností žalobkyně tvrdit a prokázat jí tvrzený skutkový děj. Žalobkyní tvrzený skutkový děj – existence smluvního závazkového vztahu ve formě smlouvy o úvěru, však nebyl v řízení prokázán.5. Žalobě však bylo možné vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků bez právního důvodu, je tedy povinností žalovaného vydat oč se obohatil, což je částka 38 000 Kč a úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), nicméně teprve od 1. 6. 2025. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než na základě výzvy k úhradě ze dne 24. 5. 2025 (§ 573 o. z.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, protože v řízení nebyl prokázán závazek žalovaného z titulu smlouvy o úvěru, tedy, že by bylo smluvní povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu a poplatek za poskytnutí úvěru, protože takové ujednání účastníků nebylo prokázáno, stejně jako nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než k 1. 6. 2025.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 411,21 Kč, přičemž tato částka představuje 13,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 684 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 100 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 810 Kč ve výši 2 690,10 Kč.