59 C 47/2025-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky a příslušenství s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 3. 12. 2019 dohodu o narovnání, ve které žalovaná výslovně uznala co výše i důvodu svůj závazek t. č. v částce 237 873 Kč, splatný dne 15. 12. 2019. Tento závazek následně započala hradit ve splátkách po 3 100 Kč měsíčně, kterými však splatila jen část pohledávky, neboť poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2025. Nedoplatek činil žalobou uplatněnou částku.2. Po vydání platebního rozkazu žalovaná podala odpor, který zdůvodnila tím, že prošla oddlužením. V dalším vyjádření tvrzení o oddlužení zopakovala a zároveň uvedla, že k březnu 2025 na půjčku bylo splaceno 213 900 Kč bezhotovostním převodem, který přiložila jako důkaz.3. Soud následně ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, omluvila se z něho. Proto soud neshledal splněné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná nežádala účinně o odročení jednání, neboť pouze obecně uvedla, že „pokud by mi mělo mé vyjádření jakkoli ublížit, prosí soud o náhradní termín, kam se dostaví její právní zástupce“. Soud k takovému úkonu nepřihlédl podle § 41a odst. 2 OSŘ, neboť žalovaná jej učinila pod podmínkou. Není na soudu, aby vyhodnocoval, co kterému z účastníků prospěje nebo „ublíží“, neboť by tím došlo k porušení rovnosti stran sporu. Žádost o odročení jednání bylo zároveň neodůvodněné. Platební rozkaz s kvalifikovanou výzvou k vyjádření byl žalované doručen na konci srpna 2025, jednání bylo nařízeno předvoláním žalované doručeným v říjnu 2025. K 12. 11. 2025, kdy se jednání konalo, tak měla žalovaná dostatek času k přípravu včetně případného zajištění zástupce z řad advokátů.4. Z kopie dohody o narovnání z č. l. 3 spisu, ze dne 3. 12. 2019, která odpovídá při jednání předloženému originálu včetně úředně ověřených podpisů smluvních stran, zachycuje platné právní jednání mezi stranami, jehož předmětem je závazek žalované uhradit částku 237 873 Kč., a to do 15. 12. 2019.5. Z kalendáře splátek na č. l. 7 plynou splátky, a tedy i úmor dluhu žalované.6. Z potvrzení o platbě, které poskytla žalovaná, na č. l. 21, plyne, že žalované byla dne 4. 9. 2018 připsána na účet částka 186 000 Kč. Jde o listinu, na kterou odkazuje žalovaná ve svém vyjádření, která podle ní má potvrzovat, že uhradila 213 900 Kč. Pomine-li soud, že ji žalovaná zaslala opožděně oproti výzvě k vyjádření ze srpna 2025, listinu rozhodně neprokazuje tvrzenou skutečnost o úmoru dluhu v částce 213 900 Kč, naopak prokazuje, že žalobkyně žalované poskytla částku 186 000 Kč zcela v souladu s úvodním ujednáním z dohody o narovnání.7. Předžalobní výzva s dodejkou na č. l. 4 a 5 osvědčuje, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.8. Z lustrací insolvenčního rejstříku na č. l. 22-25 a 26 a 27 vyplynulo, že žalovaná byla povinnou v insolvenčním řízení, ovšem toto insolvenční řízení bylo zahájeno v roce 2011 se lhůtou pro podání přihlášek věřitelů do 11. 3. 2011. K datu uzavření dohody tak žalovaná nebyla v insolvenčním řízení ani se na ni nemohou vztahovat benefit osvobození od zbytku dluhů podle § 414 insolvenčního zákona, když žalobou uplatňovaný nárok vznikl dne 3. 12. 2019 a dospěl dne 15. 12. 2019.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, který zároveň právně posoudil následovně. Žalovaná s žalobkyní uzavřela platnou dohodu o narovnání znějící na závazek 237 873 Kč, splatnou dne 15. 12. 2019. Na tuto dohodu počala plnit ve splátkách, které hradila do počátku roku 2025. Poté přestala tento závazek hradit. Svůj dluh však neumořila zcela a na její dluh zbývala uhradit žalobou uplatněná částka. Žalovaná tento svůj dluh zároveň platně uznala co do důvodu a výše.10. Žalovaná rozhodně „neprošla insolvencí“ s účinky, které tvrdí. Insolvenční řízení skončilo několik let předtím, než posuzovaný závazek vznikl a rozhodně se tak na žalovanou nevztahují účinky osvobození od zbytku svých dluhů. Tvrzení, že k dluhu za žalobkyní se nepřihlíží, neboť jej nepřihlásila do insolvenčního řízení, nelze přisvědčit. Žalobkyně nemohla přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení, ve kterém lhůta pro podání přihlášek končila 11. 3. 2011, když t. č. ještě 8 let vzájemný smluvní vztah ani nevznikl.11. Neúčinné je i tvrzení žalované, že dluh byl splněn, byť částečně. Žalovaná toto tvrzení prokazovala výpisem z účtu, který však obsahuje částku 186 000 Kč od žalobkyně poukázanou ve prospěch žalované. Rozhodně tento důkaz nezpochybňuje žalobkyní poskytnutý splátkový kalendář, spíše naopak potvrzuje pravost dohody o narovnání, která v úvodních ustanoveních o této částce poskytnuté žalované hovoří.12. Z hlediska právního hodnocení soud spor posuzoval podle následujících ustanovení právních předpisů.13. Podle § 1903 OZ Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.14. Podle § 2053 OZ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.15. Podle § 639 OZ Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.16. Podle § 414 insolvenčního zákona Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.17. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přizná úroky z prodlení ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb za celé období prodlení dlužníka.18. Žalovaná proto má povinnost uhradit svůj dluh ve zbývající částce 58 073 Kč, neboť jde o platný závazek vyplývající z dohody o narovnání, který dosud nesplnila, přičemž neexistuje zákonný důvod, pro který by byla od splnění tohoto dluhu osvobozena. Žalobkyni zároveň náleží i příslušenství, skládající se ze zákonného úroku z prodlení, stanoveného podle nařízení vlády.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 854 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 073 Kč sestávající z částky, kterou žalobce uplatnil, ve výši 3 223 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky, ve výši uplatněné žalobce na 1 612 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 807 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z této částky.