11 C 155/2025-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 27.8.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 66 342,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 21.8.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a dále zaplatit poplatek ve výši 24 332 Kč (zahrnující částku za zpracování úvěru, částku za sjednání komfortního a flexibilního splácení a kapitalizovaného úroku), ve sjednaných 52 splátkách po 1 045 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje přiznání částky 66 342,60 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 21 342,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se momentálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, souhlasil však s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených - zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21.8.2023, Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 21.8.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 22 408 Kč a Doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč (tj. 30 000 Kč + 24 332 Kč) v dohodnutých 52 měsíčních splátkách po 1 045 Kč a poslední splátkou ve výši 1 037 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil ničeho, jak vyplývá z Tabulky umoření.11. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025, vč. příslušného seznamu. O této skutečnosti byl žalovaný informován, jak vyplývá z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025.12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listiny tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byl žalovaný v rozhodnou dobu svobodný bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Příjem žalovaného činil dle této karty 24 656 Kč. Žalovaný uvedl, že pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, V rámci ostatních příjmů domácnosti byla uvedena částka 25 000 Kč bez jakéhokoliv upřesnění zdroje těchto příjmů. U výdajů žadatele byla uvedena odhadovaná částka 3 000 Kč. Žalovaný jako žadatel dále uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Také stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že poskytovatel úvěru (zprostředkovatel) příjem žadatele ověřil dle výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2023 a dalších informací sdělených žadatelem. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní ani po poučení soudem nebyly. Předloženy nebyly ani výše uvedené výplatní pásky. Nebylo tak doloženo a prokázáno, zda a jak byla ověřována existence dalších spotřebitelských úvěrů a výše splátek těchto úvěrů. Nebylo doloženo a prokázáno, zda a jak byla zjišťována a ověřována uváděná výše měsíčních výdajů (např. na bydlení, energie a další běžné životní výdaje). Uvedená částka na měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč se jeví jako vysoce nepravděpodobná, a vzhledem ke skutečnost, že žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že žije v nájemním bytě, také naprosto podhodnocená.13. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil.14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou