11 C 206/2025-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26.8.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 583,60 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12.5.2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 661 Kč, a to převodem na účet prodejce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 1 666 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s první splátkou splatnou dne 15.6.2024. Žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas (konkrétně od splátky úvěru splatné dne 15.10.2024), čímž porušil smluvní povinnosti, na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu nereagoval. Žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a úvěr ke dni 16.2.2025 zesplatnila. Žalobkyně touto žalobou požaduje částku 8 330 Kč za neuhrazené splátky do zesplatnění (celkem 5 splátek), jistinu ve výši 1 666 Kč, smluvní pokutu za zrušení úvěrové smlouvy ve výši 166 Kč, úrok z prodlení ve výši 270 Kč, účelně vynaložené náklady za odeslání upomínky ve výši 450 Kč (tři upomínky po 150 Kč), účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 501 Kč (10 % z dlužných splátek).2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“)3. Soud provedl následující důkazy: Z úvěrové smlouvy č. , IBAN, (smlouva o úvěru na koupi zboží) ze dne 12.5.2024; z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a z Úvěrových podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 661 Kč na koupi černého elektra, kdy finanční prostředky byly vyplaceny na účet prodejce. Jednalo se o účelově vázaný úvěr na financování nákupu zboží. Zprostředkovatelem úvěru byla společnost , právnická osoba, , a to na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31.12.2017, na základě které se zavázala jako partner pro žalobkyni dlouhodobě vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 10 měsíčními splátkami ve výši 1 666 Kč, přičemž splatnost první splátky byla ke dni 15.6.2024, poslední splátka měla být uhrazena dne 15.3.2025. Součástí smlouvy je též prohlášení žalovaného o jeho příjmu, kdy uvedl, že pracuje jako specialista/odborný pracovník u společnosti , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, do výdajů uvedl výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 990 Kč. Úvěrová smlouva byla podepsána SMS kódem , Anonymizováno, . Z výpisu z účtu – potvrzení o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že byla na účet zprostředkovatele – prodejce , právnická osoba, dne 14.5.2024 poukázána částka 16 661 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem , hodnota, splátky po 1 666 Kč, tj. celkem 6 664 Kč, dostal se však do prodlení s úhradou zbývajících 5 splátek. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 28.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech dlužných částek v celkové výši 11 329 Kč s ohledem na to, že žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy o úvěru. Zároveň byla dne 8.7.2025 žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně doložila včetně podacího poštovního archu. Z přehledu plateb pak soud zjistil, že žalovaný kromě čtyř splátek ve výši 1 666 Kč, uhradil též částku 6 Kč na úrok z prodlení, dále 150 Kč na náklady upomínání a 167 Kč na smluvní pokutu. Žalovaný tak žalobkyni uhradil celkem částku 6 987 Kč.4. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne 12.5.2024 úvěrová smlouva.10. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žaloba v tomto směru neobsahovala žádná skutková tvrzení. K výzvě soudu žalobkyně dne 5.1.2026 předložil obsáhlé podání, které obsahovalo podrobný právní rozbor k zákonné povinnosti posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazy na judikaturu českých i mezinárodních soudů. V podání pak žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích (např. databáze SOLUS, ERP, Black list, NRKI). Dále žalobkyně uvedla, že vycházela z informací o příjmu a výdajích žalovaného, které byly uvedeny i v úvěrové smlouvě. Nebylo ovšem tvrzeno ani nijak doloženo, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotila poměry žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaným uváděné informace porovnávala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statického úřadu. Žalobkyně však nedoložila žádné konkrétní důkazy (výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvu, výpisy z účtu žalovaného). Žalobkyně byla při jednání soudu opakovaně vyzvána, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečného zkoumání majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně uvedla že vše, co měla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, již bylo předloženo.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude m