34 C 256/2025-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 986,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela dne 25. 6. 2009 s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které , Anonymizováno, poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, půjčenou částku spolu s poplatkem v týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 7. 2010. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ode dne 16. 7. 2010 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. , Anonymizováno, postoupil dne 4. 10. 2024 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný po postoupení pohledávky ničeho neuhradil.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že , Anonymizováno, uzavřel dne 25. 6. 2009 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 15 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 11 040 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, celkovou částku ve výši 26 040 Kč v 55 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 120 Kč. RPSN činila 215,73 %. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky a podacích lístků soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupil dne 4. 10. 2024 pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 9. 10. 2024. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno dopisem. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na posouzení dané věci ustanovení obč. zák., v tehdy platném znění.5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, ) poskytla žalovanému dne 25. 6. 2009 v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit , Anonymizováno, částku 15 000 Kč a dále částku ve výši 11 040 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 55 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 120 Kč. Žalovaný dosud na tento závazek zaplatil částku 9 650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, žalobkyně tedy prokázala aktivní legitimaci v tomto sporu. Soud má za to, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně má dle shora uvedených zjištění právo na vrácení částky, kterou žalovanému poskytla na základě smlouvy o půjčce po odečtení přijatých plateb od žalovaného, tj. na vrácení částky 5 350 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. soud přiznal žalobkyni z jistiny zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobkyně v kapitalizované výši od 16. 7. 2010 do 21. 7. 2024 a dále od 22. 7. 2024 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.7. Ujednání stran ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 040 Kč jako „souhrnný poplatek“, shledal soud neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí 73,6 % z půjčené částky), přičemž není zřejmé, co tento souhrnný poplatek zahrnuje, resp. zda představuje úrok za půjčení částky, či poplatek spojený s poskytnutím půjčky či paušální náhradu nákladů spojených s poskytnutím půjčky. Takové ujednání, kdy spotřebitel objektivně nemůže vědět, za co konkrétně a v jaké konkrétní výši má věřiteli částku uhradit, je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 11 040 Kč, nebyla právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně oprávněna započítat platby žalovaného v celkové výši 9 650 Kč ani částečně na tento poplatek, a proto soud žalobu v rozsahu částky 6 636,42 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení (žalovaný byl úspěšný v rozsahu 62,5 % a neúspěšný v rozsahu 37,5%), ale žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly