34 C 316/2025-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 162,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2022 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, a bude udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč. Dne 1. 11. 2024 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 52 377 Kč, viz Smlouva o úvěru č. , IBAN, . Dne 4. 11. 2024 byl úvěr vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 1 500 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % p. a., počínaje dnem 24. 12. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na den 24. 2. 2029. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupil žalobce dne 28. 7. 2025 k zesplatnění úvěru. Celkový dluh ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 49 162,27 Kč, spolu se smluvním úrokem 17,9 % ročně z částky 49 162,27 Kč od 28. 7. 2025 do 24. 8. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 162,27 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 12 % ročně z částky 49 162,27 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení a částku 1 000 Kč představující nepovolený debet na účtu. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 252,77 Kč za období od 24. 4. 2025 do 27. 7. 2025. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným), a na základě informací z dostupných veřejných databází.2. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen „Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný má od 9. 10. 2024 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese , adresa, . Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 2. 9. 2025) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Z Rámcové smlouvy ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Z Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 1. 11. 2024 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla částku 52 377 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru úrok ve výši 17,9 % ročně. RPSN činila 19,42 %. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky uhradit formou 52 pravidelných měsíčních splátek po 1 500 Kč.5. Z Dokladu o vyplacení úvěru č. , IBAN, ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že 4. 11. 2024 odešla z účtu žalobkyně platba ve výši 52 377 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, .6. Z Přehledu plateb a ze Splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný řádně hradil splátky do 24. 5. 2025, od června 2026 žádnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 28. 7. 2025 došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.9. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.10. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o běžném účtu ve smyslu § 2662 a násl. o. z. a dále smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru včetně úroku, specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku a dále částku odpovídající nepovolenému debetu na běžném účtu. Ve smyslu § 1970 zákona o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 007 Kč představující zaplacený soudní poplatek za žalobu.