38 C 25/2026-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému dodávala do odběrného místa na adrese , adresa, na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2023 elektrickou energii. Žalovanému byla vystavena faktura za odběr elektrické energie v období od 4. 10. 2023 do 25. 9. 2024 s nedoplatkem ve výši 40 977,50 Kč, splatná dne 14. 10. 2024, přičemž žalovaný na tento nedoplatek uhradil pouze 9 460 Kč. Dále žalobkyně vystavila fakturu za odběr elektrické energie v období od 26. 9. 2024 do 20. 2. 2025 s nedoplatkem ve výši 45 207,25 Kč, splatnou dne 11. 3. 2025, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto dne 22. 2. 2025 provedla odpojení elektřiny v odběrném místě žalovaného, za což si účtuje poplatek ve výši 907,50 Kč. Splatnost tohoto poplatku byla stanovena ke dni 10. 3. 2025. Za odeslané upomínky žalobkyně požaduje částku 480 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni neuhradil ničeho.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , číslo, ze dne 2. 10. 2023 (č.l. 12) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu , adresa, elektřinu za dohodnutou cenu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat. Z vyúčtování za elektřinu (č.l. 13-14) soud zjistil, že žalovanému byl za odběr elektřiny v období od 26. 9. 2024 do 20. 2. 2025 v odběrném místě fakturou č. , číslo, účtován za celkovou spotřebu elektřiny ve výši 6 679 kWh nedoplatek ve výši 45 207,25 Kč (spotřeba celkem 45 207,25 Kč – přijaté zálohy 0 Kč), splatnost faktury byla ke dni 11. 3. 2025. Z vyúčtování za elektřinu (č.l. 15-17) soud zjistil, že žalovanému byl za odběr elektřiny v období od 4. 10. 2023 do 25. 9. 2024 v odběrném místě fakturou č. , číslo, účtován za celkovou spotřebu elektřiny ve výši 11 412 kWh nedoplatek ve výši 40 977,50 Kč (spotřeba celkem 76 977,50 Kč – přijaté zálohy 36 000 Kč), splatnost faktury byla ke dni 14. 10. 2024. Na tuto fakturu žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 9 460 Kč. Z vyúčtování – daňový doklad č. , číslo, (č.l. 19) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatek ve výši 907,50 Kč za samostatné odpojení, splatný ke dni 24. 2. 2025. Z upomínky ze dne 11. 11. 2024 (č.l. 20-21) soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky za elektřinu ve výši 44 567,50 Kč. Z upomínky – odstoupení od smlouvy ze dne 30. 1. 2025 (č.l. 22-23) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 62 252,50 Kč a upozornila ho, že pokud tak neučiní do 13. 2. 2025, žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupí. Žalobkyně doložila též obchodní podmínky (č.l. 24-26) ze kterých soud zjistil jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran. Žalovanému byla zasílána předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č.l. 27, 28) s vyčíslením dlužné částky ve výši 85 290,11 Kč.4. Soud má za zjištěné, že se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 10. 2023 žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa na adresu , adresa, elektřinu za dohodnutou cenu a žalovaný se jako zákazník zavázal elektřinu odebírat. Žalovanému byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 4. 10. 2023 do 25. 9. 2024 fakturou č. , číslo, částka 40 977,50 Kč, splatná dne 14. 10. 2024, kdy žalovaný na tuto fakturu uhradil pouze 9 460 Kč, a dále za období od 26. 9. 2024 do 20. 2. 2025 fakturou č. , číslo, částka 45 207,25 Kč, splatná dne 11. 3. 2025, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Soud má dále za zjištěné, že žalovanému byl vyúčtován poplatek ve výši 907,50 Kč za odpojení elektřiny, který mu byl vyúčtován fakturou č. , číslo, se splatností ke dni 10. 3. 2025. Soud má též za zjištěné, že žalovanému byla účtována částka 240 Kč za každou ze dvou zaslaných upomínek. Dopisem ze dne 10. 10. 2025 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky v celkové výši 85 290,11 Kč.5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.6. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral od žalobkyně v rozhodném období od 4. 10. 2023 do 25. 9. 2024 a dále v období od 26. 9. 2024 do 20. 2. 2025 elektřinu a bylo mu tak ze strany žalobkyně plněno, neuhradil v plné výši splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny, stejně tak neuhradil poplatek za odpojení elektřiny a náklady na upomínání. Soud proto shledal žalobu ohledně částky 78 112,25 Kč důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.7. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 20 223 Kč, který ve věci úspěch neměl. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek ve výši 3 125 Kč, odměna za právní zastoupení 14 130 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 4 260 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 350 Kč. Soud přiznal také náhradu 21 % DPH ve výši 2 968 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.