38 C 28/2026-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalované dodávala do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě smlouvy ze dne 24. 4. 2014, elektrickou energii. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie za období od 23. 5. 2023 do 18. 5. 2024 s nedoplatkem ve výši 36 734 Kč, se splatností 4. 6. 2024. Žalovaná uhradila třikrát 3 400 Kč, nedoplatek 26 534,11 Kč dosud neuhradila. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie za období od 19. 5. 2024 do 1. 6. 2024 s nedoplatkem ve výši 152,46 Kč, se splatností 18. 6. 2024.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 5. 2014 (č.l. 12) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu , adresa, , elektřinu za dohodnutou cenu a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat. Z vyúčtování za elektřinu (č.l. 16-18) soud zjistil, že žalované byl za odběr elektřiny 5 094 kWh v období od 23. 5. 2023 do 18. 5. 2024 v odběrném místě na adrese , adresa, , nedoplatek ve výši 36 734 Kč, splatný dne 4. 6. 2024. Z vyúčtování za elektřinu (č.l. 19-20) soud zjistil, že žalované byl za odběr elektřiny v období od 19. 5. 2024 do 1. 6. 2024 v odběrném místě na adrese , adresa, , nedoplatek ve výši 152,46 Kč, splatný dne 18. 6. 2024. Z výpisu databáze žalobkyně (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 25. 2., 7. 3. a 6. 5. 2025 třikrát 3 400 Kč.4. Soud má za zjištěné, že se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 5. 2014 žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa na , adresa, elektřinu za dohodnutou cenu a žalovaná se jako zákazník zavázala elektřinu odebírat. Žalované byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 23. 5. 2023 do 1. 6. 2024 celkem 36 886,46 Kč. Žalovaná dosud neuhradila 26 686,57 Kč.5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.6. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala od žalobkyně v rozhodném období elektřinu, dosud neuhradila plnou cenu za její dodávku. Soud proto shledal žalobu ohledně částky 26 686,57 Kč důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.7. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 883 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 068 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč), částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.