48 C 6/2026-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 206,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, s žalovanou distančním způsobem na , Anonymizováno, , na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se měla zavázat vrátit finanční prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím. Žalovaná však k datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými volitelnými službami žalobkyni nevrátila a žalobkyni nadále dluží na jistině 7 999,97 Kč, na smluvním úroku 9 714,09 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 158,93 Kč, na poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, „Informační SMS servis“ 24 Kč, žalobkyně se dále po žalované domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 19. 12. 2024 do 19. 3. 2025 ve výši 144,04 Kč. Žalovaná se k podanému návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „žaloba“) nevyjádřila.Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k jednání doručena dne 22. 1. 20236. U obou účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Na základě provedeného dokazování (smlouva, VOP, sazebník, elektronické dokumenty přiložené k žalobě) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč žalované a existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané žalovanou pomocí bankovní identity. Z dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované má soud za zjištěné, že žalovaná doložila příjem ze zaměstnání v částce 25 000 Kč na čistém měsíčním příjmu.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru podle § 2395 o. z.. V řízení byl dostatečně tvrzen a prokázán splněný závazek žalobkyně poskytnou jako úvěrující žalované jako úvěrovanému peněžní prostředky. Byl také prokázán dosud ne zcela splněný závazek žalované vrátit žalobkyni peněžní prostředky spolu s úrokem a smluvenými poplatky. Jako platné soud posoudil ujednání o smluvní pokutě. Proto bylo žalobě vyhověno, včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb..O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 206,03 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.