58 C 100/2025-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 21 300 Kč (z toho jistina 12 000 Kč, smluvní úrok 4 800 Kč a smluvní pokuta 4 500 Kč) spolu s úrokem z prodlení z částky 16 800 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela dne 30. 1. 2024 se žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), kterou žalovaný podepsal SMS kódem , číslo, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr ke dni 3. 6. 2024 zesplatnila.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 2. 12. 2025 a dne 22. 1. 2026. Žalobkyně se z obou jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Z úvěrové smlouvy (dokument ve formátu PDF; založen v elektronickém spisu CEPR), datované ke dni 30. 1. 2024, soud zjistil, že v záhlaví této smlouvy je žalovaný identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou místa trvalého pobytu (tyto osobní údaje se shodují s údaji v občanském průkazu žalovaného založeném v elektronickém spisu CEPR), dále číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailem. Touto smlouvou se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Úvěrová smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného.6. Dne 30. 1. 2024 žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě jako účet žalovaného, platbu ve výši 12 000 Kč, která byla i téhož dne na tento účet připsána. Majitelem účtu je od 8. 3. 2016 žalovaný (k tomu viz potvrzení o provedené platbě v elektronickém spisu CEPR, sdělení banky na č. l. 16 spisu).7. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 545 a násl., § 1731 a násl., § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 30. 1. 2024 (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (…) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování soud žalobkyní uplatněný nárok shledal důvodným pouze částečně. Dokument ve formátu PDF nazvaný jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “ neobsahuje žádný záznam projevu vůle žalovaného, kterým by žalovaný stvrzoval obsah této smlouvy a z něhož by byla zřejmá vůle žalovaného se obsahem této smlouvy řídit. Samotné uvedení jména a příjmení žalovaného na konci úvěrové smlouvy nelze považovat za jeho elektronický podpis, neboť to nikterak nedokládá, že by tato elektronická data byla k úvěrové smlouvě připojena z vůle žalovaného. Soud tedy nezjistil, že by mezi žalovaným a žalobkyní byla úvěrová smlouva kdy uzavřena, tedy že by žalovanému závazek z této smlouvy vůbec kdy vznikl. Za této situace se soud zabýval tím, zda žalobkyní uplatněnému nároku lze vyhovět z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. V této souvislosti soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 1. 2024 poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil důvod, na jehož základě k tomu došlo, ani to, že by tyto prostředky žalobkyni vrátil. Soud proto žalobě v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. vyhověl co do částky 12 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 18. 6. 2025 a po uplynutí třídenní lhůty, stanovené ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyni tedy náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 24. 6. 2025 (§ 607, § 1958 odst. 2, § 1970 o. z.).13. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože soud nezjistil, že by úvěrová smlouva byla kdy uzavřena, proto žalobkyni nemohlo vzniknout právo na smluvní plnění včetně práva na zákonný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je zcela nepatrný. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu přitom soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky.