58 C 149/2025-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 52 800,11 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 13. 4. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřel se společností , Anonymizováno, .; dále jen „původní věřitel“) dne 12. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr v konečné výši 52 800,11 Kč, který měl být splacen nejpozději do 12. 4. 2025. Před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, rovněž byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy neuznal, požadovala žalobkyně přisouzení dlužné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 26. 2. 2026 a dne 7. 4. 2026. Žalobkyně se z obou jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Z úvěrové smlouvy (dokument ve formátu PDF; založen v elektronickém spisu CEPR), datované ke dni 12. 12. 2024, soud zjistil, že v záhlaví této smlouvy je žalovaný identifikován jménem „, Anonymizováno, “ a příjmením „, Anonymizováno, “, rodným číslem, adresou místa trvalého pobytu, dále telefonním číslem a e-mailem. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako klientovi peněžní prostředky do výše maximálního úvěrového limitu 35 000 Kč. Úvěrová smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného.6. Dne 12. 12. 2024 původní věřitel odeslal na účet č. , č. účtu, platbu ve výši 35 000 Kč identifikovanou variabilním symbolem , var. symbol, , která byla i téhož dne na tento účet připsána. Majitelem účtu byl v období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 žalovaný (k tomu viz dokument payments and withdrawal report, dále faktura s variabilním symbolem , var. symbol, , to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, sdělení banky na č. l. 11 a na č. l. 20 spisu).7. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek včetně dodatku č. 2 a seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).8. Žalobkyně výzvou ze dne 15. 5. 2025, předanou téhož dne k poštovní přepravě, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě tří dnů (k tomu viz výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, to vše v elektronickém spisu CEPR).9. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 545 a násl., § 1731 a násl., § 1879 a násl., § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1958 a násl. o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (…) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že tvrzená pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).15. Dále soud zjistil, že žalobkyní předložená úvěrová smlouva neobsahuje žádný záznam projevu vůle žalovaného, kterým by žalovaný stvrzoval obsah této smlouvy a z něhož by byla zřejmá vůle žalovaného se obsahem této smlouvy řídit. Samotné uvedení osobních údajů žalovaného v záhlaví úvěrové smlouvy nelze považovat za jeho elektronický podpis, neboť to nikterak nedokládá, že by tato elektronická data byla k úvěrové smlouvě připojena z vůle žalovaného. Soud tedy nezjistil, že by mezi žalovaným a původním věřitelem byla úvěrová smlouva kdy uzavřena, tedy že by žalovanému závazek z této smlouvy vůbec kdy vznikl. Za této situace se soud zabýval tím, zda žalobkyní uplatněnému nároku lze vyhovět z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. V této souvislosti soud zjistil, že původní věřitel ve shora uvedený den poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil důvod, na jehož základě k tomu došlo, ani to, že by tyto prostředky původnímu věřiteli nebo žalobkyni vrátil. S ohledem na to soud v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. vyhověl žalobě co do částky 35 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 20. 5. 2025 a po uplynutí třídenní lhůty, stanovené ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyni tedy náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 24. 5. 2025 (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.). O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Ve zbylém rozsahu, tedy co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 17 800,11 Kč coby žalobkyní požadovaného smluvního plnění (jak plyne z faktury s variabilním symbolem , var. symbol, ) a požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení nad rámec shora přiznaného, soud žalobu zamítl, protože nezjistil, že by úvěrová smlouva byla kdy uzavřena a že by se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou vyšší částky než 35 000 Kč, a to dříve než 24. 5. 2025.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 555 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 65,50 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 59 049,33 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky celkem 38 670,68 Kč), zatímco úspěch žalovaného činí 34,50 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak 31 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 113 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 2 904 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“), a skládající se ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé včetně jeho doplnění, to je nutno považovat za jeden úkon) při sazbě za úkon ve výši 700 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Žalobkyni přitom přísluší 31 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 5 017 Kč, tedy částka 1 555 Kč.18. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.19. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (v této věci činila tarifní hodnota ve smyslu § 8 odst. 1 a. t. částku 35 000 Kč, protože co do zbylé, žalobkyní požadované, částky 17 800,11 Kč se jednalo ve smyslu § 513 o. z. o příslušenství pohledávky).