59 C 107/2025-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. v částce 10 018 Kč, s příslušenstvím, tvořeným jednak zákonným úrokem z prodlení, jednak poplatkem za mimosoudní uplatnění práva. Příspěvek byl žalovaný povinen uhradit, neboť neměl sjednáno platné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RZ , SPZ, za období od 14. 8. 2024 do 4. 12. 2024. Výše příspěvku činí 86 Kč za každý den, tj. celkem 9 718Kč (86 Kč x 113).2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce v souladu s § 4 odst. 7 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu a jeho zaplacení opakovaně upomínal. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl evidován v registru vozidel jako vlastník či provozovatel uvedeného vozidla po celé žalobou uplatňované období, případně jeho vlastnictví k vozidlu bylo prokázáno kupní smlouvou.4. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.5. Soud tak uložil žalovanému povinnost k zaplacení zákonného příspěvku v celé uplatněné částce včetně 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva. Byly rovněž přiznány zákonné úroky z prodlení, a to v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval a contrario § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Podle daného ustanovení účastníků, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Podle rozhodnutí I. ÚS 988/2012-2 účelné náklady jsou pouze takové, které nezbytně musely být vynaloženy k uplatnění či bránění práva. Z vlastní činnosti soudu je známo, že v řízení , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, uplatňoval žalobce proti témuž žalovanému byť pro jiné vozidlo obdobný nárok za stejné, popřípadě blízké období vůči tímto rozsudkem projednávanému nároku. Žaloba byla ve všech řízeních podána v průběhu roku 2025, ačkoli žalované období je ve všech případech za období, které žalobám předcházelo. Žalobce tak mohl nároky uplatnit jedinou žalobou. Rozhodl-li se žalobce uplatnit nárok vícero žalobami, nelze v dalších rozhodnutích přiznat kumulovanou potřebnost ani účelnost nákladů vynaložených na právní zastoupení. Domáhat se totožného plnění za jiné období, jeho umělé rozdělení na více nároků, není účelné z hlediska hospodárnosti řízení. Nelze tak žalobci přiznat nárok na náhradu nákladů řízení, neboť uplatnění nároku vícero žalobami nebylo nezbytné k uplatnění těchto práv. Tím spíše nelze takové náklady řízení přiznat, pokud takovým umělým rozdělením nároku zasahuje do procesních práv žalovaného (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), neboť takovým dělením dochází k tomu, že se v některých z daných řízení žalovaný nemůže proti rozhodnutí soudu bránit řádným opravným prostředkem, což soud shledává procesně kapciózním postupem.