59 C 16/2026-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela nepojmenovanou smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému chytré hodinky Apple Watch a žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatky. Nejpozději v den skončení smlouvy byl pak žalovaný povinen převzaté zařízení vrátit. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením měsíčních poplatků, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a požadovala zaplacení zbytkového dluhu hodinek v částce 19 878 Kč, tří nezaplacených měsíčních poplatků á 884 Kč a faktury za upomínku v částce 500 Kč.2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů, ač byla žaloba částečně zamítnuta, v souladu s právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2440/2019 a Nejvyšším soudem ČR sp. zn. 29 Cdo 543/2008.1. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání s roční úrokovou sazbou 60 % Kč, žalovaná strana se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu právní předchůdkyně žalobkyně, dlužníku byl úvěr poskytnut prostřednictvím otevření úvěrového účtu, ze kterého též úvěr po jednotlivých částkách postupně čerpal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou stranou na žalobkyni.3. Soud má za zjištěné, že se právní předchůdkyně žalobkyně žalované straně zavázala poskytnout chytré hodinky Apple Watch a žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatky. Nejpozději v den skončení smlouvy byl pak žalovaný povinen převzaté zařízení vrátit. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením měsíčních poplatků, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a požadovala zaplacení zbytkového dluhu hodinek v částce 19 878 Kč, tří nezaplacených měsíčních poplatků á 884 Kč a faktury za upomínku v částce 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení plyne, že smlouva byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.5. Podle § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2319 odst. 2 o. z. nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci.6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském pronájmu věci movité ve smyslu § 2316 o. z., jejímž předmětem byl nájem hodinek, za který se žalovaný zavázal hradit v souladu s bodem 2.1 Podmínek programu , jméno FO, , platit pravidelný měsíční členský poplatek za každý jednotlivý přístroj (fakticky nájemné), a to na základě faktury zasílané jednou měsíčně předem. Právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úhradu nájemného dle § 2316 odst. 1 o. z. a bodu 2.1 Podmínek. Právní předchůdkyni žalobkyně vznikl také nárok na úhradu částky zbytkové hodnoty hodinek dle § 2319 odst. 2 o. z. a bodu 7.4 podmínek. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávku za žalovaným nabyla ve smyslu § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek od právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovanou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl.8. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. V odstavci II. výroku ovšem jako neplatné shledal jednání žalobkyně, kterým upomínala dlužníka k úhradě dlužné částky, neboť svou povahou se jedná o smluvní pokutu sjednanou nikoli v samotné smlouvě, ale v čl. 8., právnická osoba, podmínek. Ujednání o smluvní pokutě mimo samotný text spotřebitelské smlouvy je právním jednáním neplatným. Proto žalobu co do částky 500 Kč pro upomínku zamítl, stejně jako zamítl i příslušenství spočívající nákladech spojených s uplatněním pohledávky v částce 300 Kč, neboť taková výše nebyla s žalovanou stranu sjednána. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak počet těchto upomínek je v každém jednotlivém případě různý. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce, takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce bez spravedlivého důvodu.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 934 Kč, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.