103 C 12/2021-78 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 745 200 Kč, smluvního úroku ve výši 10 % p.a. z částky 690 000 Kč od 7.4.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 745 200 Kč od 21.7.2018 do zaplacení, smluvní pokuty 200 000 Kč. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] a prvním žalovaným došlo dne 9.8.2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na částku 690 000 Kč na dobu 240 měsíců na sjednaný úrok 11 % z jistiny za každý rok a poplatek za uzavření smlouvy o úvěru ve výši 62 100 Kč. Celkovou sumu ve výši 2 270 100 Kč se první žalovaný zavázal splácet po 9 200 Kč měsíčně, poplatek 62 100 Kč byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy. Druhá žalovaná dne 9.8.2017 převzala ručitelský závazek za prvního žalovaného. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěroschopnost žalovaného, ověřil si jeho příjem 18 550 Kč měsíčně, výdaje 3 963 Kč. První žalovaný obdržel částku ve výši 70 000 Kč v hotovosti dne 9.8.2017, částka 502 794 Kč byla vyplacena na výslovnou žádost prvního žalovaného na úhradu jeho závazku [právnická osoba] bankovním převodem dne 11.8.2017, částka 117 206 Kč byla vyplacena prvnímu žalovanému dne 11.8.2018 převodem na jeho účet. První žalovaný uhradil celkem na platbách právnímu předchůdci žalobce 238 100 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, byl právním předchůdcem žalobce nejprve vyzván k úhradě dlužných částek, na což první žalovaný nereagoval, právní předchůdce žalobce proto rozhodl o zesplatnění úvěru ke dni 20.7.2018. Krom dlužné částky 745 200 Kč vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na smluvní pokutu, která byla vypočtena na 755 632,80 Kč, maximální výše však může činit 200 000 Kč, dále nárok na smluvní úrok ve výši 11 % p.a. a zákonný úrok. Nárok za žalovanými byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.1.2019 postoupen na žalobce. Dne 28.4.2021 byla žalovaným zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagovali. 2. Ve věci byl dne 27.5.2021 vydán elektronický platební rozkaz, Proti kterému podali žalovaní odpor a následně i vyjádření, že nesouhlasí s částkou 745 200 Kč ani s původní jistinou 690 000 Kč ani s úrokem z prodlení, ani se smluvní pokutou, ohledně ní žádali zamítnutí žaloby. K odůvodnění uvedli, že nezpochybňují uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9.8.2017 ani následné postoupení nároků na žalobce. Uvedli, že poplatek za uzavření smlouvy považují za přemrštěný pro rozpor s dobrými mravy. Namítali, že splátkový kalendář byl nastaven tak, že žalovaní měli nejprve splácet úroky, pak teprve jistinu. Za nemravnou považovali i smluvní pokutu. Potvrdili, že na úhradu dluhu zaplatili 238 100 Kč. 3. K vyjádření žalovaných se vyjádřil žalobce podáním ze dne 8.10.2021 tak, že poplatek za uzavření smlouvy ve výši 62 100 Kč slouží ke krytí nákladů dokumentace, telefonátů, poštovného, dalších souvisejících nákladů, může zahrnovat klientský a poradenský servis informace o úvěrovém vztahu, vydávání rozličných potvrzení, není nepřiměřený a je v souladu s dobrými mravy. Rovněž sjednaný úrok se nepříčí dobrým mravům, není nepřiměřený, dle statistik České národní banky u bankovních subjektů při obdobných typech půjček činí úrok 9,44 %, přičemž platná judikatura s ohledem na vyšší rizikovost nebankovních úvěrů připouští trojnásobnou výši. Ani výše smluvní pokuty není zjevně nepřiměřená. 4. Z obsahu spisu soud zjistil, že první žalovaný uzavřel dne 9.8.2017 se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o úvěru [číslo]. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 690 000 Kč, z toho 70 000 Kč bylo vyplaceno v den podpisu smlouvy v hotovosti dlužníkovi, částka 620 000 byla poukázána na účet [právnická osoba], doba splácení úvěru byla stanovena na 240 měsíců, byl sjednán úrok 11 % p.a. z jistiny, poplatek za uzavření smlouvy 62 100 Kč, RPSN 18,4 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit byla 2 270 100 Kč, ve splátkách po 9 200 Kč měsíčně. Pro případ prodlení dlužníka byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z částky, se kterou je dlužník v prodlení, denně. Druhá žalovaná převzala v den uzavření smlouvy ručitelský závazek. Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že nárok z uvedené smlouvy byl postoupen na žalobce, o čemž byli žalovaní informováni. Žalovaní bylo vyzváni k úhradě splatných splátek podáním ze dne 18.5.2019, dne 20.7.2018 jim bylo oznámeno zesplatnění úvěru k tomuto dni, předžalobní výzva byla žalovaným doručena dne 28.4.2021. Žalobce provedl šetření k ověření úvěruschopnosti žalovaných, vycházel z údajů žalovaného o vlastnictví žalovaných k nemovitosti, z příjmu prvního žalovaného ve výši 18 550 Kč měsíčně, výdajů 2 363 jako poloviny SIPA a 1 600 Kč měsíčně stravného. Příjmy prvního žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou, dohodou o mzdových podmínkách, mzdovými listy. V Centrální evidenci exekucí právní předchůdce žalobce ověřil, že žalovaní nejsou evidováni. 5. Při jednání ve věci dne 14.10.2021 žalobce prostřednictvím svého zástupce uvedl, že šlo o běžnou konsolidaci, právní předchůdce žalobce neměl k dispozici smlouvu žalovaných s [právnická osoba], u [právnická osoba] ověřil výši závazku a umořil ho. Od žalovaného si vyžádal pracovní smlouvu, mzdové ujednání, mzdové listy, vycházel z toho, že žalovaní bydlí ve vlastním domě, neplatí žádný nájem, výši poplatků za energie si právní předchůdce žalobce ověřil. Byl zkoumán insolvenční rejstřík i evidence exekucí. U údajů položek osobního charakteru musel spolehnout na informace žalovaného, které neměl možnost ověřit. 6. Při jednání ve věci dne 14.10.20231 žalovaní prostřednictvím svého zástupce uvedli, že právní předchůdce neprovedl řádně prověření jejich schopnosti splácet úvěr, měl zjištěn příjem prvního žalovaného 18 500 Kč měsíčně, přičemž věděl, že první žalovaný nebyl schopen splácet úvěr u [anonymizováno] 3 000 Kč měsíčně, přesto poskytl úvěr se splátkou 9 200 Kč. První žalovaný předpokládal, že tento úvěr bude schopen splácet, první žalovaný je otcem dvou dětí, na které platí 4 000 Kč měsíčně výživné a 1 000Kč měsíčně splácí dluh. 7. Soud nepovažuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl prvnímu žalovanému částku 690 000 Kč, během 240 měsíců (tedy 20 let) měl první žalovaný vrátit celkovou částku 2 208 000 Kč, nejedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru, jestliže je úvěr úročen 11 % ročně. Ani ujednaný poplatek za uzavření smlouvy není zjevně nepřiměřený s ohledem na podmínky uzavřené smlouvy, RPSN představuje 18,4 %, zde nelze dovodit zjevnou nepřiměřenost. Ani ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za neplatné, není ve smlouvě nějak skryto, výše není v rozporu s platnou judikaturou. Soud ale musel uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit i z hlediska ust. § 87, odst.1 z.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. hodnotit, zda právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neověřil úvěruschopnost žalovaných, resp. prvního žalovaného. Úvěruschopnost byla ze strany právního předchůdce žalobce ověřována, měl k dispozici všechny dostupné podklady o příjmech a výdajích prvního žalovaného. Z těchto podkladů ale vyplývá, že měl příjem 18 550 Kč měsíčně a výdaje za inkaso ve výši 2 363 jako poloviny SIPA a 1 600 Kč měsíčně stravného. Z příjmu tak žalovanému zbylo po zaplacení poloviny inkasa 16 187 Kč měsíčně, po zaplacení splátky 9 200 Kč na úvěr zbývá 6 987 Kč, tj. 233 Kč denně, což by měla být částka určená na všechny ostatní životní potřeby žalovaného po zaplacení inkasa (za předpokladu, že by inkaso zůstalo ve stávající výši), t.j. jídlo, ošacení, obutí, hygienické potřeby, výdaje za úklidové prostředky a praní, případné léky, cestovné do zaměstnání, kultura atd. Je jen těžko představitelné, že by někdo po dobu 20 let dokázal žít za 233 Kč denně. Pokud první žalovaný při jednání namítal, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, to vůbec nedoložil, neuvedl ani jména dětí, jejich narození, specifikaci soudního rozhodnutí, na jehož základě údajně platí výživné. Do dokumentů v žádosti o úvěr vyživovací povinnosti neuvedl, a to ačkoliv pro to v nich jsou příslušné kolonky, a je jen těžko představitelné, že by se tak stalo opomenutím, muselo se tak stát úmyslně, vědomě. Nicméně, i bez přihlédnutí k případným vyživovacím povinnostem má soud za to, že ze svého příjmu první žalovaný nebyl schopen splácet úvěr tak, jak se tomu ve smlouvě zavázal, že tedy jeho schopnost ke splacení úvěru nebyla řádně vyhodnocena, a smlouva je tedy dle ust. § 87,odst.1 z.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná. Je-li neplatná smlouva, je neplatná včetně veškerých svým ujednání, tj. o smluvních úrocích i smluvní pokutě. 8. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaných tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce první žalovaný obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Jestliže