11 C 155/2021-21 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem podaným dne 13. 4. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení 11 347,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21.8.2020 do zaplacení a částky 240 Kč, z titulu dluhu za odebranou elektřinu, kterou žalovanému vyfakturoval, ale žalovaný faktury ve lhůtě splatnosti řádně nezaplatil. Žalobce rovněž žádal zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z fakturovaných částek za dobu ode dne následujícího po splatnosti faktur, do zaplacení. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 12.9.2019 smlouvu o dodávce elektřiny (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 8), na základě něhož žalovaný odebíral elektřinu a žalobce cenu za dodanou elektřinu vyúčtoval fakturou za období od 31.12.2019 do 22.7.2020 na částku 11.347,10 Kč splatnou dne 20.8.2020 (č.l. 11), jakož i částku 240 - Kč (č.l. 3 a 13). Účtované částky odpovídají rozdílu mezi celkovou cenou a platbami zaplacenými žalovaným. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Nárok žalobce byl posouzen jako důvodný. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva (§ 2079 a násl. obč. zákoníku) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel plynu dodávat tuto energii vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu a účastník trhu se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 zák.č. 458/2000 Sb.). Ze smlouvy vyplývala pro žalobce povinnost dodávat žalovanému elektřinu po dohodnutou dobu, žalovaný měl naproti tomu povinnost za odebranou elektřinu zaplatit, což neučinil a žalobce důvodně požaduje na základě § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 800 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za dva účtované prvotní úkony právní služby (příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 300 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 400 - Kč, tj. 1.200 - Kč. Po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 252 - Kč, náhrada nákladů spolu se zaplaceným soudním poplatkem 800 - Kč činí celkem 2.252 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.