3 C 167/2021-26 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 3.10.2016 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzala při podpisu smlouvy, a zavázala se vedle jistiny úvěru uhradit částku 13 800 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a jednorázovém administrativním poplatku, celkově tedy měla vrátit 33 800 Kč, tuto částku měla splatit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná uhradila celkem 19 300 Kč. Splátky byly započteny částečně na jistinu, částečně na příslušenství. [příjmení] jistiny ve výši 14 500 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč požaduje žalobce uhradit, včetně zákonného úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena dne 28.9.2018 na společnost [právnická osoba], a pak dále smlouvou ze dne 21.12.2020 na žalobce. 2. Ve věci byl dne 28.4.2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 4.6.2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla soudem včas a řádně předvolána. Tři dny před termínem jednání žalovaná zatelefonovala na soud a sdělila, že je covid pozitivní. Obratem jí soud na emailovou adresu zjištěnou z úvěrové smlouvy zaslal zprávu, aby obratem zaslala potvrzení, že je covid pozitivní, popř. že je v karanténě, a aby sdělila číslo svého telefonu. Poté žalovaná doručila soudu emailovou zprávu, kde bylo jen číslo telefonu, telefon ale nebrala, nechala ho vyzvánět. Je věcí účastníka řízení, aby svou nepřítomnost řádně omluvil, vzhledem k tomu, že se tak ze strany žalované nestalo, jednal soud v její nepřítomnosti. 3. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společnosti [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 22016-3550. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 20 000 Kč, za tento úvěr se žalovaná zavázala zaplatit 13 800 Kč. Celková částka 33 800 Kč měla být splacena formou 13 měsíčních splátek ve výši 2 600 Kč. Dle tvrzení žalobce na dluh z tohoto úvěru žalovaná zaplatila celkem 19 300 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že nárok z uvedené smlouvy byl postoupen na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. 4. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, během 13 měsíců však žalovaná měla vrátit celkovou částku 33 800 Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok 63,7 %). Navíc žalobce požaduje ještě smluvní pokutou skrytou v drobně psaném textu formulářové smlouvy. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. [příjmení] toho soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou i s ohledem na ust. § 87,odst.1 z.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neověřil úvěruschopnost žalované. Je zřejmé, že vycházel jen z formuláře žádosti klienta, ze kterého nevyplývá, že by žalovanou uváděný příjem byl řádně ověřen, ve formuláři je zaškrtnuto, že žalovaná je OSVČ, sama vyplnila příjem 20 000 Kč + 3 000 Kč, ani jedna z částek není doložena, stejně tak uvedené výdaje. 5. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalované tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržela, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Jestliže obdržela 20 000 kč a zaplatila 19 300 Kč, zbývá k zaplacení 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení, do této výše bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta. 6. Žalovaná byla v řízení z větší části úspěšná, žádné náklady řízení jí ale nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.