3 C 201/2021-19 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce se žalovaným prostřednictvím webového portálu žalobce [webová adresa]) uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejím základě pak žalobce odeslal žalovanému částku 6 600 Kč Smlouva byla uzavřena dne 18.5.2020, do 9.6.2020 měl žalovaný povinnost vrátit částku 6 600 Kč + 2 145 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení, požaduje žalobce též náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč – v podstatě jde o náklady vymáhání a dále smluvní pokutu. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem řádně předvolán. 3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že měla být mezi účastníky uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobce shora. Nicméně smlouva není žalovaným podepsána, podle žalobce mělo k jejímu uzavření dojít elektronickou cestou. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že žalobce převedl žalovanému na jeho účet dne 18.5.2020 částku 6 600 Kč. 4. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobce sice popsal způsob uzavření smlouvy, nicméně podstatou problému je to, že žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečně uzavřel smlouvu s obsahem, jak jej tvrdí žalobce. To, že by žalovaný uzavřel právě tu smlouvu, kterou pak žalobce předložil soudu, prokázáno není. Soudu nebylo doloženo, jaké znění smlouvy žalovaný odsouhlasil. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 6 600 Kč, jde o plnění bez právního důvodu, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit, do částky 6 600 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy tak, jak tvrdí žalobce, má soud za to, že takovou smlouvu by soud musel posuzovat jako smlouvu lichevní, když je zřejmé, že ze strany žalovaného byla uzavřena v tísni, sjednaný úrok pak představuje v podstatě 593% úrok ročně, což mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru. Krom toho má soud za to, že je dána neplatnost smlouvy i ve smyslu z.č. 257/2016 Sb., neboť žalobce nebyl schopen doložit, že by řádně zkoumal schopnost žalovaného splatit zápůjčku. 5. S ohledem na částečnou úspěšnost soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.