4 C 185/2021-22 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, úvěrový limit činil 40.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4.052 - Kč k 15. dni v měsíci. K poskytnutí úvěru došlo 4.3.2019, žalovaný řádně nesplácel, žalobce proto odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 2.1.2020, účinky nastaly nejpozději k 14.1.2020. Dluh žalovaného činí 24.282,50 Kč – skládá se nevrácených peněžních prostředků (jistiny) ve výši 21.921,94 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 1.360,56 Kč a úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1.000 - Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalovanému do vlastních rukou, soud jej proto usnesením zrušil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru – celkový úvěrový rámec 40.000 - Kč, úvěr čerpán ve výši 34.572 - Kč, ve smlouvě byla dohodnuta i úroková sazba 26,27 % ročně, měsíční splátka 4.052 - Kč, splatnost první splátky 15.4.2019 (smlouva o úvěru ze dne 2.3.2019). 4. Žalovanému žalobce oznámil, že odstoupil od smlouvy o úvěru pro neplnění povinností, zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že celý úvěr je splatný (oznámení ze dne 2.1.2020). 5. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (dopis ze dne 4.5.2020). 6. Zjištěné skutečnosti soud po právní stránce posoudil následovně. Zjištěné skutečnosti soud po právní stránce posoudil následovně. Uzavřené smlouvy o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vlastní úprava práv a povinností smluvních stran je podrobně upravena ve smlouvě a dále v obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Na základě rozboru těchto práv a povinností dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Jde o nárok na zaplacení dluhu z titulu uvěrové smlouvy. K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, dluh však neuhradil. Uplatněný nárok je důvodný, soud proto žalobě vyhověl. Nutno podotknout, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z listin jím předložených. Vedle vlastní dlužné částky má žalobce nárok též na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970, nař. vl. 351/2013 Sb.). 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.147 - Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu 3 x 300 - Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1), dále režijní paušál ve výši 3 x 100 - Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), navýšení o 21 % DPH v částce 252 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2.599 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.