4 C 261/2020-16 — Okresní soud v Chrudimi

1. [příjmení] žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným prostřednictvím webového portálu žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejím základě pak žalobce odeslal žalovanému částku [číslo] - Kč. Smlouva byla uzavřena dne [datum], do [datum] měl žalovaný povinnost vrátit částku [číslo] - Kč (navýšení, tj. částka [číslo] - Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení, požaduje žalobce též náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši [číslo] - Kč – v podstatě jde o náklady vymáhání. 2. K žalobě se žalovaný nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že měla být mezi účastníky uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobce shora. Nicméně smlouva není žalovaným podepsána, podle žalobce mělo k jejímu uzavření dojít elektronickou cestou. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že žalobce převedl žalované na její účet dne [datum] částku [číslo] - Kč. 4. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobce sice popsal způsob uzavření smlouvy, nicméně podstatou problému je to, že žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečně uzavřel smlouvu s obsahem, jak jej tvrdí žalobce. To, že by žalovaný uzavřel právě tu smlouvu, kterou pak žalobce předložil soudu, prokázáno není. Soudu nebylo doloženo, jaké znění smlouvy žalovaný odsouhlasil. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku [číslo] - Kč, jde o plnění bez právního důvodu, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit. Současně má žalobce též nárok na úroky z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vl. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobce a žalovaného je přibližně stejný, žádný z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.