4 C 332/2020-61 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] VW Passat Variant 1 s objemem válců nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, v době od 8.1.2019 do 1.2.2019 neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Tím porušil povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.. Žalobci tak vznikl podle ust. § 4 odst. 1 cit. zákona nárok na příspěvek – jde o součin počtu dní porušování povinnosti a denní sazby podle druhu vozidla. Žalobce požaduje po žalovaném částku 1.625 - Kč (denní sazba 65 - Kč x 25 dní) a dále náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 - Kč. Ze součtu těchto dvou částek požaduje žalobce též úrok z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor, v něm namítl, že vlastníkem předmětného vozidla přestal být již dne 1.2.2018, kdy vozidlo prodal kupujícímu [jméno] [příjmení] O této skutečnosti svědčí i provedení technické prohlídky na stanici STK dne 1.2.2018, tj. v den prodeje vozu, se stavem najetých km 320.650, což odpovídá i údaji v kupní smlouvě. Technická prohlídka má platnost 2 roky, ve smlouvě je uvedena platnost do 2/2020, je tedy zřejmé, že prohlídka s totožným stavem musela být provedena v únoru 2018. 3. Žalobce v této souvislosti namítl, že vycházel z údajů v centrálním registru vozidel, z nich vyplynulo, že v rozhodném období byl vlastníkem vozidla žalovaný. S ohledem na sdělení žalovaného, že vlastníkem vozidla byl do 1.2.2019, upravil dobu, za kterou příspěvek požaduje. Ke svému sdělení žalovaný připojil kupní smlouvu ze dne 1.2.2019. Následně pak žalovaný svoje tvrzení upravil, když žalobci předložil kupní smlouvu, tentokrát s datem prodeje 1.2.2018. Na toto však žalovaný nebral zřetel a trvá na požadavku uhradit příspěvek za období od 8.1.2019 do 1.2.2019. 4. Žalovaný k tomu uvedl, že 1.2.2018 byly uzavřeny dvě kupní smlouvy – jednou žalovaný prodal [jméno] [příjmení] předmětné vozidlo VW Passat, druhou smlouvou prodal [jméno] [příjmení] žalovanému vozidlo [anonymizováno], r.z. [anonymizováno] [číslo]. Kupní cena byla v obou případech 45.000 - Kč. Fakticky se tak jednalo o směnu vozidel. 5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. 6. Žalovaný skutečně převedl předmětné vozidlo VW [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 1.2.2018. Tentýž den převedl [jméno] [příjmení] vlastnické právo k vozidlu [anonymizováno] na žalovaného. Byly sepsány dvě kupní smlouvy (výpověď svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). 7. Ve smlouvách sice je uvedena kupní cena, fakticky to ale byla výměna vozidel, k zaplacení žádných peněz nedošlo (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). 8. V řízení byly předloženy dvě totožné kupní smlouvy na vozidlo VW Passat, v čl. V bylo ujednáno, že vlastnictví přechází zaplacením kupní ceny. Předložené kupní smlouvy se liší v datu jejich uzavření – na jedné je uvedeno datum 1.2.2019, na druhé 1.2.2018. 9. Z komunikace mezi žalovaným a žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobci, že vlastníkem vozidla VW Passat byl do 1.2.2019, následně svoje sdělení opravil s tím, že vlastníkem byl do 1.2.2018. 10. Z přepisu komunikace, konkrétně SMS zpráv, mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], jakož i z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný a [jméno] [příjmení] po výměně vozidel řešili„ reklamaci“, kdy na obou vozidlech se vyskytly určité technické problémy. [jméno] [příjmení] v tomto směru uváděl, že žalovaný zaplacením částky 5.000 - Kč podmiňoval vystavení plné moci potřebné pro přepis vozidla. 11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Právní posouzení 12. Žaloba není důvodná. Žalovaný prokázal, že dne 1.2.2018 převedl vlastnické právo k vozidlu VW Passsat na [jméno] [příjmení]. To, že k převodu došlo právě 1.2.2018, je prokázáno svědectvím pana [příjmení] a pana [příjmení]. Existence dvou kupních smluv s rozdílným datem je vysvětlitelná zcela jednoduše – při transakci se vyhotovila smlouva pro každého z účastníků, na jedné smlouvě bylo uvedeno nesprávné datum (místo roku 2018 byl uveden rok 2019). Nicméně svědecky je prokázáno, že skutečným datem převodu je 1.2.2018. 13. Soud nesdílí argument žalobce, že k převodu vlastnického práva nedošlo, neboť ve smlouvě byla sjednána výhrada vlastnictví, tedy že k převodu vlastnictví by došlo až zaplacením kupní ceny, k čemuž nedošlo. Tento výklad zcela pomíjí realitu. Především pomíjí to, že ve skutečnosti se mezi žalovaným a panem [jméno] [příjmení] nejednalo o kupní smlouvu, nýbrž o smlouvu směnnou. Nešlo o prodej vozidla VW Passat, ale o výměnu vozidla VW Passat za vozidlo [anonymizováno]. K takovému jednání směřovala vůle obou účastníků. Na tom nic nemění fakt, že listiny o transakci uzavírané byly označeny jako kupní smlouvy a že je v nich dokonce uvedena i kupní cena (u obou vozidel totožná). Celý právní vztah je nutno vykládat podle obsahu a vůle stran, toto vše pak směřuje ke smlouvě směnné nikoli kupní. Výhrada vlastnictví tak nemá místo. K převodu vlastnického práva došlo předáním vozidel. Od 1.2.2018 tak byl vlastníkem vozidla VW Passat [jméno] [příjmení]. 14. Žalobce není oprávněn požadovat příspěvek za provozování předmětného nepojištěného vozidla po žalovaném, neboť ten v příslušném období, tj. od 8.1.2019 do 24.2.2019 již nebyl vlastníkem (provozovatelem) vozidla. Žaloba tak byla zamítnuta. 15. O nákladech řízen bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje odměna advokáta podle § 8 odst. 1, § 7 bod bod 3 vyhl. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby náleží odměna 1.000 - Kč, poskytnuty byly následující úkony právní služby: příprava a převzetí věci, podání odporu (1/2 odměny), vyjádření ve věci, písemné podání k věci samé, 2 x účast u jednání soudu, celkem tedy odměna 5.500 - Kč, 6 x 300 - Kč režijní paušál, cestovní výdaje k dvěma cestám k soudu ze sídla advokáta ve výši 1.333,60 Kč (jde o 6,67 Kč/km), náhrada za promeškaný čas 1.000 - Kč (4 půlhodiny z [obec] do [obec] a zpět, 6 půlhodin z [obec] do [obec] a zpět – cesta substituta), k tomu navýšení o 21 % DPH v částce 2.023 - Kč, celkem náklady řízení 11.656,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalovaného. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 16. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., žalobce neměl ve věci úspěch, povinnost k náhradě nákladů státu tedy dopadá na něj. Náklady státu představuje vyplacené svědečné ve výši 2.223 - Kč. O přiznání svědečného bylo rozhodnuto samostatným usnesením, které je doručováno účastníků společně s tímto rozsudkem.