4 C 93/2021-24 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s přísl. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12.3.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 7.000 - Kč. Náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 5.110 - Kč. Celková dlužná částka 12.110 - Kč měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách ve výši 910 - Kč. Žalovaný uhradil částku celkem 3.280 - Kč. Pohledávka byla postoupena nejprve na společnost [právnická osoba], následně byla postoupena na žalobce. Žalobce požaduje vedle dlužné jistiny též smluvní pokutu, úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12.3.2018 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, podle ní právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 - Kč, celková dlužná částka včetně nákladů spotřebitelského úvěru činila 12.110 - Kč, žalovaný se ji zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách po 910 - Kč. 4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. V daném případě představuje jistina úvěru částku 7.000 - Kč, úrok potom částku 5.110 - Kč. Zde soud vychází z toho, že celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele představují úrok, tedy cenu úvěru, přičemž je vcelku nerozhodné, jak se jednotlivé položky tvořící tyto celkové náklady nazývají. Jde svým způsobem o snahu zastřít, že je sjednáván velmi vysoký úrok. V daném případě totiž roční úrok představuje přes 67 % z jistiny. Takový úrok soud považuje za nemravný, lichevní, v rozporu s dobrými mravy, a proto celou smlouvu o úvěru považuje podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku za absolutně neplatnou. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce má nárok pouze na vypořádání podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 2993 občanského zákoníku – plnění na neplatný závazek). Žalobce poskytl žalovanému 7.000 - Kč, žalovaný uhradil 3.280 - Kč, zbývá mu tedy doplatit částku 3.720 - Kč. Z této dlužné částky je pak žalovaný povinen hradit též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. č. 351/2013 Sb.). V této části bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o uplatněný nárok na smluvní pokutu, pak je nutno konstatovat, že při absolutní neplatnosti smlouvy nepřipadá jakákoli smluvní pokuta v úvahu, neboť nebyla vůbec sjednána. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, žalovaný měl větší úspěch ve věci, náklady řízení mu však nevznikly. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.