11 C 214/2022-23 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení, z titulu dluhu z vypořádání nájemního vztahu, který žalovaný výslovně uznal co do důvodu i výše. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který žalovaný nepřevzal a soud jej zrušil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný dne [datum] písemně uznal dluh z půjček poskytnutých v letech 2018 až 2020 v celkové výši 219.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 10), a zavázal se jej zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 15. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou (čl. III bod 6 dohody o uznání). Žalovaný splátky vůbec nehradil, a dluh se stal splatným nejpozději [datum]. Žalobce marně vyzval žalovaného dne 7.2.2022 k zaplacení do 28.2.2022 (č.l. 11). Žalovaný těmto důkazním prostředkům a tvrzením žalobce neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Zákon stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 občanského zákoníku). Žalovaný písemně uznal dluh ze zápůjček, avšak tento dluh v dohodnutých splátkách neplatil a dluh se tak stal celý splatný naráz, neboť to si účastníci ujednali. Soud dospěl k závěru, že žalobce po právu požaduje zaplacení žalované částky a má podle § 1970 právo i na úrok z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z žalované částky za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení celého dluhu do zaplacení. Důvodné žalobě proto soud v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). Insolvence žalovaného byla zahájena před tím, než začal postupně vznikat nynější dluh a na projednávanou věc neměla insolvence, z níž žalovaný v roce 2020 úspěšně vystoupil, vliv. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.760 - Kč, a nákladů právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou 2 krát 3.700 - Kč za 2 úkony právní služby v plné sazbě dle § 7 advokátního tarifu (příprava s převzetím věci, podání žaloby - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a 1 x odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva - § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu), tj. odměna celkem 22.950 - Kč. Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem není úkonem, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tak jako za přípravu s převzetím věci, což je úkon, který této výzvě předchází, resp. za žalobu, která následuje po marné předžalobní výzvě. Žalobce má dále nárok na režijní paušál ve výši 3 krát 300 - Kč, podle § 11 a § 13 advokátního tarifu, což celé činí 23.850 - Kč. Celkem se soudním poplatkem náklady řízení představují částku 32.610 - Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).