111 C 14/2020-61 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení výše uvedené částky, která byla převedena z jejího bankovního účtu dne 24.5.2019 na bankovní účet žalované. Protože šlo zjevně o plnění bez právního důvodu, vyzvala žalobkyně dne 11.3.2020 žalovanou, aby částku do 7 dní vrátila, neboť žalovanou nezná, nemá s ní žádný právní vztah a právní vztah s žalovanou nemá ani syn žalobkyně, pomocí něhož žalobkyně účet kontrolovala a který má k účtu dispoziční právo. K odeslání muselo dojít omylem. Zmocněnec žalované, který je jejím bratrem odmítl, že by šlo o omyl a tvrdil, že syn žalobkyně se dopustil podvodu. 2. Proti vydanému platebnímu rozkazu (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 12) podala žalovaná včasný odpor (č.l. 14) a k žalobě se vyjádřila tak, že navrhla, aby byla jako bezdůvodná zamítnuta. Žalobkyně měla s žalovanou vztah daný příkazní smlouvou se [právnická osoba] s.r.o., a převedená částka byla nedoplatkem z této smlouvy, a tedy právním důvodem vyplývajícím ze smluvních vztahů založených touto smlouvou. Syn žalobkyně sice přišel podle žalované s tvrzením, že šlo o mylnou platbu, ale poté sdělil bance žalobkyně, že platba byla oprávněná. Žalovaná tuto argumentaci žalobkyni sdělila též v reakci na předžalobní výzvu. 3. Žalobkyně replikovala (č.l. 25), že měla se [právnická osoba] s.r.o. smluvní vztah založený příkazní smlouvou ze dne 31.5.2016, jejíž platnost skončila dne 31.7.2016 a nemohla být podkladem pro předmětnou platbu. Jedinou fakturu vydanou na základě této smlouvy dne 29.8.2016 na částku [číslo] - [anonymizováno], žalobkyně zaplatila platbami ze dnů 31.5.2016 (záloha) a 29.8.2016, což doložila. Předmětnou platbu učinil syn žalobkyně z jejího účtu na základě dispozic zmocněnce žalované s tím, že jde o platbu pro„ JUDr. [anonymizováno]“, a nevěděl, že jde o účet žalované. Poté však zjistil v exekutorské kanceláři Mgr. [anonymizováno], že tam o celé věci nic nevědí a že předmětnou platbu neobdrželi. 4. Soud při jednání zakončeném koncentrační výzvou (č.l. 55-56) provedl navržené důkazy a upozornil žalovanou, že je na ní, aby prokázala, že předmětné plnění přijala po právu. Tvrzení a důkazní návrhy však doplněny nebyly. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně zaplatila žalované dne 24.5.2019 částku 40.000 - Kč, kterou žalovaná po výzvě z 11.3.2020, aby ji vrátila do sedmi dnů odmítla vrátit. 6. Mezi žalobkyní jako příkazcem a [právnická osoba] s.r.o. jako příkazníkem byla dne 31.5.2016 uzavřena„ Příkazní smlouva o právním poradenství a obstarání služeb“ na dobu do 31.7.2016, v níž byla dojednána úplata příkazníku ve výši 50.000 - Kč (č.l. 14-16), která byla fakturována dne 31.5.2016 (č.l. 17) a kteroužto částku žalovaná zaplatila dne 31.5.2016 (č.l. 27) a dne 29.8.2016 (č.l. 28). 7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Po právní stránce soud věc posoudil takto. 8. Zákon stanoví, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, dále „občanský zákoník“) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). 9. Žalobkyně žádala zaplacení 40 000 Kč z titulu povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Žalovaná se bránila tím, že nešlo o bezdůvodné obohacení, ale o plnění na základě příkazní smlouvy, kterou žalovaná předložila, avšak tato příkazní smlouva dle č.l. 16 spisu byla uzavřena na dobu od 31.5.2016 do 31.7.2016 (čl. IV bod 1 citované příkazní smlouvy). Sporné plnění bylo přitom vyplaceno v roce 2019. Žalobkyně tuto skutečnost namítla a doložila rovněž dvě platby po 25 000 Kč, jimiž v roce 2016 uhradila [právnická osoba] s.r.o.celkem 50 000 Kč. 10. Bylo na žalované, aby prokázala, že částka 40 000 Kč jí byla poukázána důvodně a že jí po právu náleží. Žalovaná argumentovala, že [právnická osoba] s.r.o. fakticky pro syna žalobkyně. Prováděla finanční analýzu týkající se skutečného dění a finančních toků ve společnosti syna žalobkyně. Tato činnost pokračovala i po roce 2016. Přičemž ve smluvním vztahu se [právnická osoba] s.r.o. byla formálně právě žalobkyně. K výzvě soudu, aby žalovaná předložila listinu, z níž by plynulo, že účinnost příkazní smlouvy byla prodloužena, zástupce žalované uvedl, že by to bylo prokazováno svědeckými výpověďmi, přičemž však z předmětné příkazní smlouvy (čl. VI. odst. 3) plyne, že může být měněna či doplňována pouze písemně. Žalovaná tak nereagovala právně relevantním způsobem na argumentaci žalobkyně a míjela se s právní podstatou věci, tak jak byla výše nastolena. 11. V předmětné věci mohla být obrana žalované úspěšná za předpokladu, že by prokázala, že žalovaná od žalobkyně po právu obdržela v roce 2019 částku 40 000 Kč. Vztahy, které případně měl syn žalobkyně se [právnická osoba] s.r.o. či s dalšími subjekty, je třeba vypořádávat ve vztahu k synu žalobkyně. V nynějším řízení žalovaná na svou obranu předložila pouze příkazní smlouvu, které podle svého znění ztratila účinnost v roce 2016 a nemůže být právním důvodem pro ponechání si předmětné částky žalovanou. 12. Soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že žalobkyně po právu požaduje na základě § 2991 občanského zákoníku zaplacení částky 40.000 - Kč, neboť jde o plnění, které bylo žalované vyplaceno bez právního důvodu. Žalobkyně rovněž po právu požaduje zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za dobu ode dne následujícího od marného uplynutí výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení do zaplacení, a to na základě § 1970 občanského zákoníku ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). 14. Soud dále rozhodoval o nákladech řízení, o nichž rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla plně úspěšná a má právo na náhradu nákladů řízení, tvořených soudním poplatkem zaplaceným ve výši 2.000 - Kč a náklady právního zastoupení. Zástupkyně žalobkyně vykonala v řízení 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“ (příprava s převzetím věci, podání žaloby, vyjádření k odporu a účast u 2 jednání soudu), jakož i jeden úkon právní služby, za něž podle § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu náleží odměna v poloviční výši. Za tyto úkony náleží odměna podle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 2.700 - Kč za jeden úkon právní služby, tj. 5,5 krát 2.700 - Kč, což činí 14.850 - Kč a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 300 - Kč za jeden úkon právní služby, tj. 6 krát 300 - Kč, tedy 1.800 - Kč, což dohromady činí 16.650 - Kč. K tomu náhrada za cesty z [obec] a zpět (2 krát 15 km), kdy náhrada za promeškaný čas činí podle § 14 advokátního tarifu 4 krát 100 - Kč, tj. 400 - Kč a k tomu cestovné za cestu dne 15.12.2021 vozem se spotřebou 6,7 litrů motorové nafty na 100 km (ORV na č.l. 58), což podle § 1 písm. a § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. činí za cestu tam i zpět částku 186,67 Kč a za cestu dne 17.2.2020 podle § 1 písm. a § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. za cestu z [obec] do [obec] a zpět částku 213,56 Kč. Náhrady za cestu tak celkem činí 400,23 Kč a celkem je třeba nahradit 17.450,23 Kč, a k tomu 21% DPH v částce 3.664,55 Kč, což se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000 - Kč činí 23.114,78 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst.1 o. s. ř.