111 C 2/2022-30 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 15.1.2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení, z titulu dluhu z vypořádání nájemního vztahu, který žalovaný výslovně uznal co do důvodu i výše. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který žalovaný nepřevzal a soud jej zrušil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný dne 20. 4. 2021 písemně uznal dluh z vypořádání nájemního vztahu (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 6), a zavázal se jej zaplatit do 30.6.2021 a pro případ že tak neučiní, bude povinen zaplatit sankci ve výši tří nájmů, tj. celkem 64.500 - Kč, a to rovněž do 30.6.2021. Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil (č.l. 7). Žalovaný těmto důkazním prostředkům a tvrzením žalobce neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Zákon stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 občanského zákoníku). Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit (§ 1721 občanského zákoníku. Žalovaný písemně uznal dluh vzniklý v souvislosti s nájmem bytu, avšak tento dluh v dohodnutých lhůtách nezaplatil. Přes výzvu nezaplatil ani žalovanou částku, která byla dohodnuta k zaplacení pro případ nezaplacení dohodnutých splátek. Soud dospěl k závěru, že žalobce po právu požaduje zaplacení žalované částky a má podle § 1970 právo i na úrok z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z žalované částky za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení dluhu do zaplacení. Důvodné žalobě proto soud v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.225 - Kč, a nákladů právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou 2 krát 3.700 - Kč za 2 úkony právní služby v plné sazbě dle § 7 advokátního tarifu (příprava s převzetím věci, podání žaloby - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a 1 x odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva - § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu), tj. odměna celkem 9.250 - Kč. Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem není úkonem, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tak jako za přípravu s převzetím věci, což je úkon, který této výzvě předchází, resp. za žalobu, která následuje po marné předžalobní výzvě. Žalobce má dále nárok na režijní paušál ve výši 3 krát 300 - Kč, podle § 11 a § 13 advokátního tarifu, což dohromady činí 10.150 - Kč a k tomu 21 % DPH ve výši 2.131,5 Kč Celkem se soudním poplatkem tak náklady řízení představují částku 15.506,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).