14 C 17/2022-44 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 15 444,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela žalovaná s její právní předchůdkyně [právnická osoba] dne 22. 3. 2018 (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytla dne 22. 3. 2018 žalované na její žádost úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti v místě bydliště žalované při podpisu smlouvy, převzetí peněz žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 12 272 Kč. Celkovou částku 27 272 Kč se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Splatnost poslední splátky nastala 22. 5. 2019. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti ohledně svých měsíčních příjmů, výdajů a předložila k tomu potřebné listiny. Správnost vyplněných údajů pak žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná nehradila řádně a včas jednotlivé splátky úvěru, zaplatila celkem pouze 12 500 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, a proto splatnost celého závazku nastala ke dni 22. 5. 2019. V důsledku prodlení žalované vzniklo věřitelce v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná dosud dluh neuhradila, ani přes předžalobní výzvu ze dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Z listin přiložených k žalobě soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 22. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se poskytovatelka úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 12 272 Kč, a to celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 1 948 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Peníze byly žalované předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 252,65 % Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 poskytovatelka úvěru postoupila pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 30 676,53 Kč spolu s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, která byla zaslána na známou adresu bydliště žalované. 4. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1897, 1970, 2395 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dospěl k těmto závěrům: mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 22. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná tentýž den obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč. Tuto byla povinna vrátit za dobu 14 měsíců spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 12 272 Kč, což představuje RPSN 252,65 %. Z tohoto důvodu považuje soud danou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinna jej vrátit. Předmětná pohledávka zažalovanou byla dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila 12 500 Kč, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 2 500 Kč (poskytnutá částka 15 000 Kč – splacených 12 500 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 23. 5. 2019 (první den prodlení žalované) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Jelikož žalobkyně byla v převážné části žalované částky procesně neúspěšná, vzniklo žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V průběhu řízení žalované žádné náklady nevznikly, soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.