14 C 20/2022-43 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 121,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní [právnická osoba] dne 4. 10. 2019 (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytla dne 4. 10. 2019 žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti v místě bydliště žalovaného při podpisu smlouvy, převzetí peněz žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 17 184 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Splatnost poslední splátky nastala 4. 12. 2020. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o úvěr uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti ohledně svých měsíčních příjmů, výdajů a předložil k tomu potřebné listiny. Správnost vyplněných údajů pak žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný nehradil řádně a včas jednotlivé splátky úvěru, zaplatil celkem pouze 13 529,99 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, a proto splatnost celého závazku nastala ke dni 4. 12. 2020. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřitelce v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaný dosud dluh neuhradil, ani přes předžalobní výzvu ze dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Z listin přiložených k žalobě soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se poskytovatelka úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 17 184 Kč, a to celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Peníze byly žalovanému předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 272,44 % (smlouva o úvěru ze dne 4. 10. 2019). Žalovaný uvedl, že pracuje a předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž vyplynulo, že jeho příjem činí 17 367 Kč měsíčně (žádost o úvěr ze dne 4. 10. 2019, pracovní smlouva, výplatní pásky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 poskytovatelka úvěru postoupila pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, dopis ze dne 11. 1. 2022, podací arch). Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 39 901,98 Kč spolu s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, která byla zaslána na známou adresu bydliště žalovaného (dopis ze dne 2. 5. 2022, podací arch). 4. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1897, 1970, 2395 a 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dospěl k těmto závěrům: mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný tentýž den obdržel v hotovosti částku 20 000 Kč. Tuto byl povinen vrátit za dobu 14 měsíců spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 17 184 Kč, což představuje RPSN 272,44 %. Z tohoto důvodu považuje soud danou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinen jej vrátit. Předmětná pohledávka za žalovaným byla dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud uhradil 13 529,99 Kč, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 6 470,01 Kč (poskytnutá částka 20 000 Kč – splacených 13 529,99 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 470,01 Kč od 5. 12. 2020 (první den prodlení žalovaného) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Žalobkyně byla v řízení v převážné části neúspěšná a žalovanému tak vzniklo podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.