3 C 220/2022-53 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 5.6.2022 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 36 750 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 20 363,98 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroků ve výši 25 % ročně z částky 20 363,98 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 14.7.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o hotovostní půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 26 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 53 414 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 100 týdenních splátkách po 535 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 16 664 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. 2. Žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán dne 10.6.2022 podal v zákonné lhůtě odpor a odvolání s odůvodněním, že nárok žalobce považuje za promlčený. Dále uvedl, že je celoročně ubytován v [anonymizována tři slova] v [obec], kde za pobyt platí 13 689 Kč měsíčně, když jeho důchod činí 14 740 Kč měsíčně. Prostřednictvím ustanoveného zástupce se žalovaný vyjádřil při jednání dne 26.10.2022 tak, že trvá na námitce promlčení a dále, že právní předchůdce žalobce nedostatečným způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného, z důchodu 10 000 Kč měsíčně nemohl být schopen splácet 535 Kč týdně, je nereálné, že by nájemné činilo 2 000 Kč měsíčně, žalovaný od začátku nebyl schopen splácet, posílal nižší částky. 3. Žalobce se k vznesené námitce promlčení vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí s ohledem na ust. § 2054 občanského zákoníku, tj. konkludentního uznání dluhu, když ze strany žalovaného docházelo ke splácení až do 13.8.2020, byť nepravidelně a částečně, a dále trval na tom, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena v souladu se zákonem. 4. Ze zákaznické karty ze dne 14.7.2016 žalovaného bylo zjištěno, že požadoval zápůjčku 26 000 Kč, v kartě je uvedeno, že je důchodce, má příjem 10 000 Kč, výdaje za nájem 2 000 Kč, za telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, v kartě je zaškrtnuto, že byl doložen důchod a SIPO a nájemní či podnájemní smlouva, ale doklady nebyly doloženy. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2016 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 26 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 53 414 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 100 hotovostních týdenních splátkách po 535 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.1.2022 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaný byl informován přípisem. 7. Soud považuje uzavřenou smlouvu za právní úkon lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 26 000 Kč mělo být za 100 týdnů zaplaceno o 27 414 Kč více než zapůjčených 26 000 Kč, což představuje roční úrok 54,97 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr, v kartě uvedené údaje nejsou doloženy žádnými dokumenty. I kdyby ale údaje byly odpovídající realitě, pak je prakticky nemožné zvládnout splátky ve výši 2 140 Kč z příjmu 10 000 Kč měsíčně, na úhradu veškerých životních potřeb, tj. bydlení, stravy, oblečení, obutí, hygienických potřeb a léků by měl žalovaný k dispozici 7 860 Kč měsíčně. Je zřejmé, že údaj o nájemném ve výši 2 000 Kč měsíčně nemůže odpovídat realitě v době uzavření smlouvy, tj. v r .2016, zvlášť pokud je míněn včetně energií, ale i kdyby teoreticky byl správný, pak by žalovanému ke krytí všech ostatních životních potřeb muselo postačit 195 Kč měsíčně. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si musel být vědom, že takto nastavené podmínky splácení žalovaný nebude schopen plnit. Smlouva je tedy neplatná i ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným z neplatné smlouvy pak soud posuzuje jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. 8. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaný dne 14.7.2016 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 26 000 Kč, na úhradu dluhů zaplatil celkem 16 664 Kč. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci částku, kterou převzal, sníženou o částku, kterou již zaplatil, tedy 9 336 Kč. Do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. Soud nesdílí názor žalovaného, že by celý nárok byl promlčen, neboť z přehledu splátek je zřejmé, že žalovaný, byť nepravidelně a jen částečně platil až do 13.8.2020, žaloba ve věci byla podána dne 5.6.2022. Dle § 2054, odst.2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 10. Soud neposkytl žalovanému výhodu splátek, tak, jak požadoval, neboť doložil, že má důchod 14 740 Kč, za pobyt v domově platí 13 689 Kč, rozdíl činí 1051 Kč, z takového zůstatku soud nemůže stanovit splátky. 11. Žalobce byl z větší části ve věci neúspěšný, žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, žádné mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Ustanovenému zástupci žalovaného soud přiznal odměnu za zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 2 580 Kč, dvakrát 300 Kč paušál, 21 % DPH, celkem 6 969,60 Kč. 13. Dle § 148, odst.1 občanského soudního řádu soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení placené ze státních prostředků (odměna za zastoupení žalovaného 6 969,60 Kč), žalobce byl úspěšný do 25 % žalobou uplatněného nároku, do 75 % byl neúspěšný, soud jej proto uznal povinným nahradit 75 % těchto nákladů.