3 C 223/2021-22 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla dne 28.1.2019 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 36 360 Kč, skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 7 700 Kč, podle které měl žalovaný splácet týdně 606 Kč. Žalovaný ale splácel nepravidelně, doposavad uhradil 18 400 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 23.3.2020, žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 24.3.2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem řádně a včas předvolán. Provedeným dokazováním, a to smlouvou, kartou klienta, výzvou k zaplacení bylo zjištěno: 3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 36 360 Kč. Celková výše týdenní splátky 606 Kč, počet splátek 60. 4. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva). 5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. 6. Před uzavřením smlouvy byl žalované poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru. Prokázané skutečnosti hodnotil soud po právní stránce takto: 7. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům, tedy jako právní jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Jde o absolutní neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně smlouvy jako celku, nejde tedy o rozpor s dobrými mravy ohledně oddělitelné části smlouvy nebo některého dílčího ujednání. Konkrétně rozpor s dobrými mravy spočívá v naprosto nepřiměřená výše úroku za poskytnutí úvěru – jestliže měl žalovaný dle smlouvy za 60 týdnů vrátit žalobci o 16 360 Kč více, než mu bylo poskytnuto, odpovídá to ročnímu úroku 71 %, což přesahuje výrazně běžnou úrokovou míru. Jde o lichvu. Pokud je smlouva jako celek v rozporu s dobrými mravy, pak je neplatná celá a v podstatě je na věc třeba pohlížet tak, že k uzavření smlouvy vůbec nedošlo. 8. Soud tedy vypořádání vztahu mezi účastníky podrobuje režimu bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku je tak žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něj obdržel a dosud nevrátil – jde o jeho majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, tuto částku je žalovaný povinen vrátit. V žalobě bylo potvrzeno, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 18 400 Kč. Rozdíl proti částce 20 000 Kč činí 1 600 Kč, do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení, který byl žalobcem požadován od 24.3.2020, k tomuto datu činil dluh 1 600 Kč, úrok byl proto přiznán z této částky. Žalobce má právo požadovat úrok z prodlení z dosud nevrácené částky podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 10. S ohledem na částečnou úspěšnost ve sporu soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.