103 C 38/2022-56 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to jednorázového úvěru ve výši 38 995 Kč na nákup zboží. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v měsíčních splátkách. K poskytnutí úvěru došlo 7.1.2021, žalovaný řádně nesplácel, žalobce proto odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 1.9.2021, účinky nastaly nejpozději k 3.9.2021. Dluh žalovaného činí 32 412 Kč – skládá se nevrácených peněžních prostředků (jistiny). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalovanému do vlastních rukou, soud jej proto usnesením zrušil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru – jednorázová částka na nákup zboží 38 995 Kč (smlouva o úvěru ze dne 7.1.2021). 4. Žalovanému žalobce oznámil, že odstoupil od smlouvy o úvěru pro neplnění povinností, zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že celý úvěr je splatný (oznámení ze dne 1.9.2021). 5. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (dopis ze dne 1.12.2021). 6. Zjištěné skutečnosti soud po právní stránce posoudil následovně. Zjištěné skutečnosti soud po právní stránce posoudil následovně. Uzavřené smlouvy o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vlastní úprava práv a povinností smluvních stran je podrobně upravena ve smlouvě a dále v obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Na základě rozboru těchto práv a povinností dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Jde o nárok na zaplacení dluhu z titulu uvěrové smlouvy. K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, dluh však neuhradil. Uplatněný nárok je důvodný, soud proto žalobě vyhověl. Nutno podotknout, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z listin jím předložených. Vedle vlastní dlužné částky má žalobce nárok též na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970, nař. vl. 351/2013 Sb.). 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 621 Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu 3 x 500 - Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1), dále režijní paušál ve výši 3 x 100 - Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), navýšení o 21 % DPH, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 3 799 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.