108 C 22/2022-69 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 300.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2019 do zaplacení s tím, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, kterou zpracoval advokát JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], na základě této smlouvy žalobce žalovanému zapůjčil 300.000 Kč, a to bezúročně a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku do 30. 11. 2019, a to v místě bydliště žalobce. Tuto povinnost nesplnil, opakovaně byl žalobcem vyzýván k vrácení zápůjčky telefonicky, SMS i písemně, neustále sliboval vrácení, a to i v konkrétní dny, ale bezvýsledně. Nakonec žalobci nezbylo, než přistoupit k žalobě, aby nedošlo k promlčení dluhu. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný včas podal odpor, ve kterém uvedl, že si od žalobce zapůjčil pouze 200.000 Kč, musel podepsat, že si půjčil 300.000 Kč, dále že na uvedený dluh čtyřmi splátkami uhradil 80.000 Kč, navrhl výslech svědků, a to advokáta JUDr. [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 10. 2019 koncipované advokátní kanceláří JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému půjčit částku 300.000 Kč, částka byla žalovanému předána v hotovosti 28. 10. 2019, což žalovaný potvrdil na této smlouvě svým podpisem a zavázal se žalobci zapůjčenou částku v plné výši vrátit do 30. 11. 2019 v místě bydliště žalobce. Bylo dohodnuto, že zápůjčka bude bezúročná, smlouvu podepsal jak žalobce jako zapůjčitel, tak žalovaný jako vydlužitel a jejich podpisy byly úředně ověřeny. 4. Z SMS konverzace účastníků řízení soud zjistil, že od října 2020 do ledna 2023 žalobce žalovaného vyzýval k vrácení dluhu, žalovaný sliboval jeho vyrovnání, to, že vše dá do pořádku, opakovaně žalobci sliboval, že zapůjčenou částku vrátí v konkrétních termínech, nikdy nesporoval existenci dluhu, dále že v tomto období probíhala i SMS korespondence mezi žalobcem a JUDr. [příjmení], který mu uvedl, že je stejným věřitelem žalovaného jako žalobce. 5. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se na něho žalobce obrátil se žádostí o radu a pomoc v souvislosti s dluhem žalovaného, že zjistil, že se blíží konec promlčecí lhůty, v souvislosti s touto zápůjčkou hovořil jak se žalovaným, tak s JUDr. [příjmení], oba potvrdili existenci dluhu 300.000 Kč, slibovali, že dluh bude vrácen, ale s ohledem na jejich opakované sliby nakonec přistoupili k žalobě i trestnímu oznámení pro podvod. 6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zapůjčenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2390 a § 2392 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce žalobce žalovanému zapůjčil částku 300.000 Kč dne 28. 10. 2019, smlouva byla uzavřena písemně, byla opatřena úředně ověřenými podpisy, žalovaný přímo ve smlouvě potvrdil, že mu tato částka byla předána žalobcem a zavázal se ji vrátit do 30. 11. 2019. Tento termín vrácení nedodržel, k vrácení zápůjčky nedošlo, přes nesčetné výzvy žalobce, na které žalovaný reagoval tak, že dluh samozřejmě vrátí, uváděl i řadu konkrétních termínů a vše směřovalo k promlčení tohoto dluhu. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu namítl, že mu byla zapůjčena pouze částka 200.000 Kč, ale musel podepsat 300.000 Kč, že na dluh už uhradil 80.000 Kč čtyřmi splátkami, k těmto tvrzením navrhl důkaz výslechem advokáta JUDr. [příjmení] a dvou svědků, aniž by uvedl konkrétní jejich adresy. Soud vydal usnesení, kterým žalovanému uložil, aby soudu sdělil konkrétní adresy navržených svědků a advokáta zbavil mlčenlivosti. Usnesení soud doručoval na adresu trvalého bydliště žalovaného, žalovaný ale poštu přestal přebírat, stal se inkontaktním, nicméně k doručení tohoto usnesení došlo fikcí, žalovaný zmařil doručení tohoto rozhodnutí, ale i provedení jím navržených důkazů. Ke svým tvrzením tak neunesl důkazní břemeno a skutečnosti prokázané listinnou smlouvou o zápůjčce nevyvrátil. Za těchto okolností potom soud vycházel z této listiny, vzal za prokázané existenci žalovaného dluhu a z toho důvodu žalobě vyhověl jak ohledně požadované jistiny 300.000 Kč, tak i požadovaných zákonných úroků, které přiznal v zákonné výši 10% za dobu, kdy žalovaný byl skutečně v prodlení s úhradou žalovaného dluhu. Žalobě tak vyhověl v celém rozsahu. 8. Pro plný úspěch žalobce ve věci mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 15.000 Kč.