11 C 14/2023-50 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 11. 2022 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 13.687 - Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z titulu dluhu ze smlouvy o dodávce elektřiny. Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 22.5.2019 smlouvu o dodávce elektřiny (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 11). Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování spotřeby energie za období: od 9.11.2019 do 5.9.2020 na částku 5.880 Kč splatnou dne 4.12.2020 (č.l. 16) a od 9.9.2020 do 15.4.2021 na částku 5.857 - Kč splatnou dne 28.5.2021 (č.l. 24), jakož i fakturu splatnou dne 17.6.2021 na částku 750 - Kč (č.l.27). Žalobce rovněž tak účtoval 200 - Kč za každou z šesti upomínek o zaplacení a plnění podmínek ze dnů 6.11.2020 až 23.2.2021 (č.l. 15, 19 až 23). Žalovaný tak dluží celkovou částku 13.684 - Kč, kterou přes výzvu nezaplatil. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním návrhům neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Nárok žalobce byl posouzen jako důvodný. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva (§ 2079 a násl. obč. zákoníku) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel plynu dodávat tuto energii vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu a účastník trhu se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 zák.č. 458/2000 Sb.). Z uzavřených smluv vyplývala pro žalobce povinnost dodávat žalovanému energii po dohodnutou dobu, žalovaný měl naproti tomu povinnost za odebranou energii zaplatit, přičemž smlouva měla trvat dojednanou dobu. Důvodně žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu podle § 2048 občanského zákoníku. Důvodné žalobě soud vyhověl (výrok I). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 - Kč, a paušální náhrady nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015. Sb., za dva úkony tj. celkem nejméně 1.163 - Kč (výrok II.). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.