4 C 252/2022-21 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 13.1.2020 k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 12.000 - Kč, zavázal se vedle jistiny úvěru uhradit částku 10.302 - Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, celkově tedy měl vrátit 22.302 - Kč – tuto částku měl splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 - Kč. Žalovaný řádně uhradil 3 splátky, celkem takto zaplatil 4.800,01 Kč. Splátky byly započteny částečně na jistinu, částečně na příslušenství. Zbytek jistiny a příslušenství spolu se smluvní pokutou ve výši 2.492,59 Kč požaduje žalobce uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společnosti [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu o úvěru podle zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 12.000 - Kč, za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit 10.302 - Kč. Celková částka 22.302 - Kč měla být splacena formou 14 měsíčních splátek ve výši 1.593 - Kč. 4. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 - Kč, během 14 měsíců však žalovaný měl vrátit celkovou částku 22.302 - Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 73 %). Navíc žalobce požaduje ještě smluvní pokutou skrytou v drobně psaném textu formulářové smlouvy. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Na žádné další platby žalobce nárok nemá. 5. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 4.800 - Kč. S ohledem na uplatnění zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení je tak třeba vycházet z toho, že žalovaný vrátil peněžní prostředky ve výši 4.800 - Kč, získal od právního předchůdce žalobce částku 12.000 - Kč. Žalovaný tak dluží částku 7.200 - Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch obou účastníků je zhruba stejný, žádnému z nich proto nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.