4 C 311/2022-16 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s přísl. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 13.12.2014 uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 9.000 - Kč. Náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 6.480 - Kč, skládají se z úroku ve výši 20 % z jistiny, tj. 1.800 - Kč a úplaty ve výši 4.410 - Kč a administrativního poplatku ve výši 270 - Kč. Celková dlužná částka ve výši 15.210 - Kč (po odečtení administrativního poplatku ve výši 270 - Kč splatného jednorázově při výplatě úvěru) měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách ve výši 1.170 - Kč. Žalovaný uhradil částku celkem 2.040 - Kč. Dne 12.2.2015 se dostal do prodlení se splácením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, řádně totiž neuhradil 2. splátku splatnou dne 11.2.2015. Žalobce započetl úhradu žalobce částkou 1.410 - Kč na úplatu, 360 - Kč na úrok. Dále žalobce požaduje po žalovaném smluvní pokutu v souladu s čl. IV odst. 2 smlouvy, žalobce požaduje pouze částku 4.500 - Kč jako polovinu jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13.12.2014 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, podle ní žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.000 - Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1.170 - Kč. Vedle vrácení jistiny měl žalovaný zaplatit též náklady spotřebitelského úvěru ve výši 6.480 - Kč. Celkem tedy měla být vrácena částka 15.210 - Kč. V obchodních podmínkách na druhé straně formulářové smlouvy je pak pod čl. IV odst. 2 upraveno ujednání o smluvní pokutě. 4. Z výzvy k plnění ze dne 1.2.2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. V daném případě představuje jistina úvěru částku 9.000 - Kč, úrok potom částku 6.480 - Kč. Zde soud vychází z toho, že celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele představují úrok, tedy cenu úvěru, přičemž je vcelku nerozhodné, jak se jednotlivé položky tvořící tyto celkové náklady nazývají. Jde svým způsobem o snahu zastřít, že je sjednáván velmi vysoký úrok. V daném případě totiž roční úrok představuje přes 66 % z jistiny. Takový úrok soud považuje za nemravný, lichevní, v rozporu s dobrými mravy, a proto celou smlouvu o úvěru považuje podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku za absolutně neplatnou. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce má nárok pouze na vypořádání podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 2993 a násl. občanského zákoníku – plnění z neplatné smlouvy). Žalobce poskytl žalovanému 9.000 - Kč, žalovaný uhradil 2.040 - Kč, zbývá mu tedy doplatit částku 6.960 - Kč. Z této dlužné částky je pak žalovaný povinen hradit též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. č. 351/2013 Sb.). V této části bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o uplatněný nárok na smluvní pokutu, pak je nutno konstatovat, že při absolutní neplatnosti smlouvy nepřipadá jakákoli smluvní pokuta v úvahu, neboť nebyla vůbec sjednána. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, žalovaný měl větší úspěch ve věci, náklady řízení mu však nevznikly. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.